Vezměte vzrostlého slona afrického a vynásobte jej dvěma. Nebo slona indického krát tři. Výsledné monstrum, které váží až 13 tun, vybavte tři metry dlouhými téměř rovnými kly. To, na co se budete dívat, je pleistocénní slon druhu Palaeloxodon antiquus, který žil v Evropě před 800 tisíci až 100 tisíci lety. Ve stejné době, kdy kontinent obývali i neandrtálci.
Neandrtálci byli mrchožrouti?
Neandrtálci jsou známí jako lovci velké kořisti. Na sloních kostech se nacházejí stopy po ostří jejich kamenných čepelí, o tom, že neandrtálci jedli i sloní maso, není pochyb. Otázkou však je, jestli jen našli a využili mrtvého giganta jako zdroj potravy, nebo jestli onoho giganta aktivně ulovili. Vyplatilo by se jim vůbec zkoušet zabít tak nebezpečné zvíře? A co by pak dělali s tak ohromnou zásobou rychle se kazícího masa?
Kostry sloních samců
Odpověď na všechny otázky přinesly kostry nejméně sedmdesáti slonů Palaeloxodon antiquus, které pocházejí z naleziště Neumark-Nord nedaleko německého města Halle. Když je před patnácti lety zkoumali italští paleontologové, všimli si jejich neobvyklého složení – naprostá většina koster patří vzrostlým samcům, samice a mláďata zde prakticky nejsou. Spolu s vysokým počtem koster to odporuje logice přirozených úhynů, něco takového jsme ještě nikdy neviděli ani u vymřelých, ani žijících populací chobotnatců.
Lovecká logika
Záhadné sloní kostry začala v roce 2021 se svými kolegy podrobně zkoumat profesorka Sabine Gaudzinski-Windheuser z Univerzity Johannese Gutenberga. Shromáždili tisíce kostí a jejich úlomků a analyzovali veškeré stopy, které na nich mohly zanechat lidské zbraně a nástroje.
Došli k závěru, že neandrtálci obrovské slony aktivně zabíjeli po dobu asi 2000 let, během nichž se vystřídaly tucty generací lovců. To, že při lovu dávali přednost dospělým samcům, je podle vědců logické: Sloní býci žili samotářsky, zatímco slonice se držely pohromadě a společně bránily svá mláďata.
Pečliví řezníci
Lov na sloního samce navíc nebyl jen „bezpečnější“ než lov samice, ale také výnosnější. Vědci spočítali, že desetitunový slon by poskytl porci jídla o 4000 kcal asi 2500 neandrtálců. Skupina 25 neandrtálců by ho jedla tři měsíce, stočlenná skupina měsíc a 350 neandrtálcům by vydržel na týden. Neandrtálci přitom nijak neplýtvali – vzor stop na kostech ukazuje, že byli zdatnými řezníky, kteří kamennými čepelemi precizně odřezali veškeré maso od kostí.
Sociální sítě nebo uzení masa?
O neandrtálcích soudíme, že žili v menších skupinách než moderní lidé. Na základě svých objevů se ale vědci domnívají, že přinejmenším dočasně mohli tvořit tlupy větší než 25 lidí, což se zatím považovalo za maximum. Když jedna skupina ulovila slona, dala vědět sousedům a o zpracování a konzumaci úlovku se podělili. Druhou možností je, že neandrtálci ovládali technologii konzervování masa, například vyuzením v kouři. V takovém případě by jeden odvážný čin zajistil tlupě potravu na velmi dlouhé období.
Pravěký Palaeloxodon a slon pralesní:
Nečekané příbuzenství
Až 4 metry vysoký Palaeloxodon antiquus byl dlouho považován za příbuzného dnešních slonů indických, kterým se podobá stavbou těla. V roce 2017 však genetická studie ukázala, že ve skutečnosti má nejblíže k africkému slonu pralesnímu, který je ve srovnání s ním o polovinu menší.
