Spolková republika Německo je dnes spojencem České republiky, Češi vnímají Němce jako přátelské sousedy a věří, že tomu tak bude i nadále. Před osmdesáti lety ale bylo vše jinak a mezi Čechy a Němci až na čestné výjimky panovalo nepřátelství.
Dilema českých policistů za protektorátu
15. března 1939 vtrhla vojska nacistické německé říše do Čech a na Moravu a našim předkům vnutila „protektorát“. Čeští četníci a policisté se tím dostali do těžké situace. Většinou sice zůstali ve službě a dál dělali svou běžnou policejní práci.
Museli ale poslouchat i své nové německé šéfy, kteří je nutili k zásahům proti českému domácímu odboji. Policisté tak řešili osudové dilema – zda kolaborovat s okupanty, nebo pomáhat vlastním lidem. Často jim při tom šlo doslova o život.
Kdo byl Josef Laštovička: Od trampa ke kriminalistovi
Jedním z mnoha, kteří svou vlast a národ nezradili, byl kriminální obvodní inspektor Josef Laštovička. Narodil se 19. března 1912 v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod). Zde vyrůstal, studoval, sportoval, výborně hrál fotbal, zapojil se i do trampského hnutí na lesních osadách „Tajmyr“ a „Stará šlechta“. Laštovičku k trampům lákala hlavně romantika, toulky přírodou a kamarádství.
Po dokončení vojenského výcviku Laštovička úspěšně absolvoval v květnu 1937 nástupní školu uniformovaného policejního strážního sboru v Praze. Své kamarády trampy tím nepotěšil, ale smířili se s tím. Jeden z nich to vtipně okomentoval: „Od tebe, Pepku, rána pendrekem nebude tolik bolet!“ Laštovička se stal kriminalistou a pomáhal odhalovat zločiny v Praze.
Agentem ve službách Gestapa
A do toho přišla okupace. V protektorátu Čechy a Morava začala působit i obávaná německá tajná státní policie (geheime staatspolizei – GESTAPO). Zahájila intenzivní činnost s cílem zničit český odboj.
Gestapákům se nechtělo dělat „podřadnou“ práci. Vyžádali si proto české policisty, kteří uměli německy, aby jim sloužili jako agenti, tlumočníci, zapisovatelé i jinak. Čeští policejní šéfové Němcům vyhověli. Slibovali si od toho, že u nich budou mít své oči a uši.
Dvojí hra: Jak kriminální asistent pomáhal českému odboji
Kriminální asistent Josef Laštovička vedl tajnou válku proti nacistům důsledně. Obratně to „hrál“ na dvě strany. Postupně si získal důvěru příslušníků gestapa, kteří ho považovali za spolehlivého úředníka. Byl ochotný, přesný, strojový zápis prý pořizoval téměř stejně rychle, jako šla řeč při výslechu.
Současně ale tajně informoval své české nadřízené o dění na gestapu a pomáhal českému odboji, jak se dalo. Umožňoval domluvu a předávání zpráv od zadržených odbojářů ven. Zničil řadu důkazů a nejednou se mu podařilo i pozměnit zápis výpovědi ve prospěch vyšetřovaných.
Byl ve spojení s tajnou policejní organizací „Blaník“ i dalšími skupinami, které varoval před konfidenty a hrozícími zásahy gestapa. Co ho čeká v případě prozrazení, o tom si jistě nedělal žádné iluze. Přesto do toho šel.
Osudný dopis vedl k prozrazení a zatčení
V létě roku 1943 se gestapo dostalo na stopu ilegální komunistické organizace na Berounsku. Laštovička komunisty varoval, že zrádcem mezi nimi je jistý Jaroslav Fiala. Komunisté mu však nevěřili, neboť Fialu znali jako spolehlivého soudruha z předválečné doby.
Laštovička se pokusil odbojáře varovat i dopisem, do něhož napsal: „Pozor! Fiala je zrádcem!“ Byl to osudný risk. Dopis se nešťastnou náhodou dostal do rukou samotného Fialy, který ho předal gestapu.
Výslech Gestapa a mučení po pracovní době
Porovnáním písma a dalších informací gestapáci došli k závěru, že kriminální asistent Josef Laštovička, který se dosud těšil jejich důvěře, ve skutečnosti pracuje proti nim. 26. srpna 1943 jeden z gestapáků požádal Laštovičku, aby zůstal odpoledne v úřadovně kvůli nějakému zápisu.
Po odchodu ostatních zaměstnanců ho pak nenápadně zatkli. Následovaly „zostřené výslechy“, při nichž statečný policista čelil bití a mučení. Nakonec ho zlomili a donutili k přiznání i hrozbou, že jinak zlikvidují jeho rodinu.
Poprava bez soudu: Smrt na Pankráci
Šéf pražského gestapa dr. Gerke nařídil „Sonderbehandlung“ – zvláštní zacházení, tedy likvidaci bez soudu. Centrála gestapa v Berlíně to obratem schválila. Dne 29. září 1943 vstoupili na celu č. 1 ve vězeňském oddělení gestapa na Pankráci dva neznámí gestapáci, velitel oddělení Paul Soppa a dozorce Hans Weisner. Josefa Laštovičku omámeného drogami odvlekli do skladiště a tam hrozbami donutili dva vězně, aby ho oběsili. Jeho tělo pak nechali spálit.
Neobjasněná tajemství: Spis o Gestapu a vysílačka
Rodina Josefa Laštovičky, manželka Růžena a syn Zdeněk, válku přežili. Zdeněk Laštovička, povoláním geolog, věnoval později mnoho času bádání po osudu svého statečného otce. Přitom zjistil, že v příběhu odboje Josefa Laštovičky je i řada tajemství.
Na půdě jednoho z žižkovských domů údajně obsluhoval vlastní ilegální vysílačku s dosahem do zahraničí. Sepisoval také pamětní spis o zločinech gestapa včetně jmenných seznamů jeho příslušníků a agentů, který v roce 1943 zakopal na neznámém místě. Přes řadu pokusů se ho dodnes nepodařilo najít.
Odkaz hrdiny: Pamětní deska Josefa Laštovičky
Kriminální obvodní inspektor in memoriam Josef Laštovička, poctivý policista, vlastenec a statečný člověk, položil svůj život v boji za svobodu. Byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a Pamětním odznakem Svazu osvobozených politických vězňů. 5. května 2025 mu za účasti jeho syna a dalších členů rodiny Městská část Praha 3 na Sladkovského náměstí odhalila pamětní desku. Půjdete-li někdy kolem, zastavte se na chvilku.
