Malou část populace výra Blakistonova najdete na japonském ostrově Hokkaidó, ale jeho hlavním domovem je ruský Dálný východ. Hornatá krajina s drsným podnebím a zarostlá těžko schůdnou tajgou je jen řídce osídlená lidmi, zato tu žijí tygři, levharti a dva druhy medvědů. Zdálo by se tedy, že to je ideální prostředí pro život sov i ostatních zvířat tajgy.
Tajemná sova
Přesto se tajemná sova na konci minulého století ocitla na seznamu druhů ohrožených vyhynutím. V současné době vědci odhadují, že celou populaci výrů Blakistonových tvoří asi 1000 až 1500 jedinců roztroušených na obrovském území. O jejich životě a nárocích na prostředí se přitom ještě donedávna téměř nic nevědělo. Byl proto zahájen dlouhodobý výzkum, kterého se kromě ruských přírodovědců účastnily mezinárodní ochranářské organizace. Celý více než desetiletý projekt vedl americký ornitolog Jonathan C. Slaght.
Výr nebo medvěd?
Výr Blakistonův je skutečně obrovský: Samice mohou vážit přes 4,5 kg, vsedě jsou skoro tři čtvrtě metru vysoké a v rozpětí křídel mají téměř 2 m. Přesto byly začátky těžké a ani tak velkého ptáka nebylo snadné v tajze najít. Ukázalo se, že nejsnáze se výři hledají podle zásnubního hlasu. Zásnuby však probíhají v lednu a v únoru, vědci se proto v mrazech brodili sněhem a nezamrzajícími řekami. Výhodou bylo, že se zásnubní rituál odehrává v blízkosti hnízdní dutiny, což jim usnadnilo její hledání. I tak to bylo riskantní – velcí ptáci hnízdí ve velkých dutinách a vědci často netušili, zda místo výrů v dutině nevyruší zimujícího medvěda.
Přičiny úbytku sov
Dostatečně velké dutiny jsou jen ve starých porostech. Jednou z hlavních příčin úbytku sov tak je jejich kácení. Přestože je v oblasti řada chráněných území (hlavně kvůli tygrům a levhartům), většina hnízd se nacházela mimo ně, kde působí několik velkých dřevařských společností. Bylo proto nutné zmapovat všechna hnízdiště a před kácením je ochránit. Dřevaři navíc budují přístupové silnice, které pak využívají i lovci, pytláci a hluční turisté.
Výři v sítích
Zatímco většina sov se živí drobnými savci, výr Blakistonův loví ryby, zejména lososy. Lovu lososů se ale věnuje i spousta pytláků. Výry tak připravují o kořist a ti se při nedostatku potravy nerozmnožují. Hrozbou jsou i samotné rybářské sítě, do nichž se lovící výr občas zamotá a utopí. Ochránit řeky před pytláky je ale v nepřehledném terénu tajgy téměř nemožné.
Prospěšná dohoda
Vědcům se ale podařilo něco, co je v ochranářských opatřeních mimořádné. Navázali kontakt s největšími dřevařskými společnostmi v oblasti a ty se zavázaly, že se při kácení vyhnou starým břehovým porostům, v nichž výři hnízdí. A silnice, které již nepotřebují, uzavřou a zruší. Tím znesnadní přístup do tajgy pytlákům a turistům, ale i lidem, kteří v lesích nelegálně těží dřevo. Takže to bude výhodné i pro dřevařské společnosti.
Záhadný výr Blakistonův
Výr Blakistonův (Bubo blakistoni) byl dlouho považován za jeden z druhů rybařících sov – ketupu. Genetické studie ale prozradily, že je blízce příbuzný našemu výru velkému (Bubo bubo). Přesto je dobře vybaven k lovu ryb. Má delší tenčí zobák a delší končetiny, na rozdíl od ketup jsou opeřené. Na ryby číhá ze břehu, ale často se při lovu brodí mělkou vodou. Dokáže ulovit i rybu, která je dvakrát až třikrát těžší než on sám.
