Kam byste se vydali, kdybyste chtěli spatřit sovu? Většina z vás by nejspíš zamířila do lesa, a to ještě v noci. Přitom vůbec netušíte, že několik sytě oranžových sovích očí, které patří kalousům ušatým (Asio otus), vás možná každý den sleduje, když vycházíte z domu. Pokud máte v okolí pár vysokých jehličnanů, může to platit dokonce i na městském sídlišti!
Na hřbitově za soumraku
Na hřbitově za soumraku není název hororu, ale další místo, kde můžeme pozorovat kalouse ušaté, jak se rozlétají za potravou. Naše nejběžnější sova se totiž od podzimu do předjaří vyskytuje i v městských parcích a zahradách, kde se přes den ukrývá vysoko na stromech, těsně u kmene. Těmto odpočivadlům se říká deniště a nejlépe je poznáme podle hromádky vývržků u paty stromu. Sovy totiž nedokážou strávit srst, peří a kosti své drobné savčí i ptačí kořisti, a dvakrát denně je vyzvrátí v podobě malých válečků – tzv. vývržků.
Uši kalouse jsou falešné!
Najít kalouse může být složité. Jsou velmi nenápadní a zbarvením připomínají kůru stromu, svou úzkou siluetou a strnulým postojem zase větev. Prozradit je ale mohou drobní pěvci. Když odpočívající sovy najdou, nalétají na ně, křičí a snaží se je vyhnat z teritoria. Když kalouse takhle něco rozruší, vztyčí ouška na hlavě. Ve skutečnosti jde ale o pouhá pírka, pravé ušní otvory, kterými slyší, mají sovy po stranách hlavy.
Zvuk kalouse je houkání
Teď v únoru začíná u kalousů tok. V březnu se pak přesouvají ze zimních shromaždišť do lesů, kde obsazují stará hnízda krkavcovitých ptáků nebo dravců. V zásnubním letu tleskají křídly a samci se v toku ozývají přesně tak, jak byste od sov očekávali – tlumeným opakovaným hu-hu. Nahrávky zvuků samců, samic i mláďat kalousů ušatých najdete v tomto článku na stránkách České společnosti ornitologické, které ábíčko děkuje za odbornou spolupráci!
