Slípka zelenonohá není žádná slepice. A není to ani kachna, což vás možná napadne, když tohoto zavalitého ptáka uvidíte pomalu plavat po hladině, jak pokyvuje hlavou a pocukává zespodu zářivě bílým ocáskem.
Slípka je totiž chřástal (patří spolu s lyskou černou do čeledi chřástalovitých)! Tím ale drobné zmatky ohledně jména končí, protože zelenonohá skutečně je a právě podle jejích vysokých žlutozelených nohou s nápadně dlouhými prsty ji bezpečně poznáme.
Jde to vůbec – chodit po vodě?
Potravou slípek zelenonohých (Gallinula chloropus) jsou semena a výhonky vodních rostlin. Rády si ale smlsnou i na pulcích, měkkýších, červech nebo vodním hmyzu. Slípky výborně plavou a potápějí se. Velká zajímavost ale je, že umí i chodit po vodě!
Slípka zelenonohá - sběr potravy:
Když slípku vyplašíme, vyrazí s máváním křídel a vypadá to, jako by běžela po vodní hladině podobně jako ještěr bazilišek. Ve skutečnosti spíš letí těsně nad hladinou, nebo běhá po plovoucí vodní vegetaci. Dlouhé do stran rozevřené prsty jí přitom pomáhají rozložit tělesnou hmotnost a nepotopit se do vody.
Stavitelé vodních hradů
Jednotlivé slípky můžeme u nás tu a tam zastihnout i v zimě, většina jich ale v říjnu odlétá do Středomoří. Tyhle světoběžnice se právě teď - koncem března - navracejí a začínají si hledat partnera. V té době můžete při toku slyšet jejich hlas, pronikavé „kirk kirk kirk.“
Jakmile partnera najdou, čeká slípky fůra práce. Jejich hnízdo totiž není jen nějakých pár klacíků! Tito zdatní stavitelé pečlivě spletou stébla rákosu, orobince nebo různých trav do úhledné kotlinky, nad níž si ještě někdy z okolních rostlin vystaví stříšku, a aby se jim k hnízdu lépe přicházelo, vytvoří si dokonce i přístupový můstek!
Dvoubarevný zobák až na čelo
Na slípce každého asi nejvíc upoutá její zobák. Je totiž jasně červený s výraznou žlutou špičkou, takže to vypadá, jako by si ho slípka namočila do plechovky se žlutou barvou. Zobák navíc vybíhá až vysoko na čelo rohovinovým štítkem, díky kterému si slípku zaručeně s nikým nespletete.
Dospělé slipky zelenonohé se staršími mláďaty a samotná mláďata:
A když se pak vylíhnou mláďata, není o jejich příslušnosti k rodičům pochyb. Nohy sice mají zatím černé, ale žlutočervený zobáček mají hned od začátku. Nad očima jim prosvítá modrá kůže, a protože jsou to takové černé rozčepýřené kuličky, vypadají jako skřítci nebo čertíci.
Za odbornou spolupráci děkujeme České společnosti ornitologické!
