Když se budete po ránu procházet třeba kolem řeky lemované starými stromy, už teď v březnu možná uslyšíte celkem pěkný klokotavý zpěv. Drobný ptáček s načechraným peřím a lesklou černou čepičkou vás bude následovat v korunách stromů a přiblížíte-li se moc blízko, ostře vypískne „istjé!“ a pak vám pěkně vynadá: „dedededede!“ Vězte, že jste vkročili do teritoria sýkory babky (Parus palustris), která k tomu rozhodně mlčet nebude.
Hlas sýkory babky si můžete poslechnout tady:
Sýkoru babku potkáme celoročně
Tyhle sympatické drobné sýkory potkáváme v Česku celoročně. Párek babek obývá své teritorium po celý rok, i když na podzim a v zimě se také přidávají do větších hejn i s dalšími sýkorami a při hledání něčeho k snědku se přece jen vzdalují od domova. Prozkoumávají i parky a zahrady a navštěvují krmítka, kde si naberou plné zobáčky semínek a pak frrr s nimi někam do úkrytu.
V létě myslí na horší zimní časy
Sýkory babky jsou především hmyzožrouti. V létě slupnou velké množství mšic, housenek a pavouků, ale rozlousknou i tvrdé krovky brouků, a v zimě si pochutnávají na chvostoskocích. Hlavně na podzim a v zimě však sbírají i semínka, bobule a oříšky. A neponechávají nic náhodě – na tuhou zimu si vytvářejí zásoby.
Své spižírny umísťují nízko nad zemí, třeba v pařezu, v mechu nebo ve skulině za kůrou stromu. Zajímavostí je, že se jim to zřejmě vyplácí – nejstarší babka se dožila dokonce 11 let a 11 měsíců! Malí pěvci přitom žijí většinou kolem čtyř let.
Jak poznat sýkoru babku a sýkoru uhelníček:
Vytesané hnízdo
Babky hnízdí jednou ročně, zato v pořádném příbytku. Vyhledávají přirozené dutiny, ale někdy si je dokonce samy vytesají. Jejich drobným zobáčkům to trvá dva týdny a potřebují měkké, trouchnivějící dřevo. Budou nám proto vděčné, když staré stromy necháme dožít, aby v nich babky mohly hnízdit.
Za odbornou spolupráci ábíčko děkuje České společnosti ornitologické!
