Jestli se nějaké místo na Zemi prostředí blíží podmínkám, jaké panují na Marsu, jsou to vrcholky neaktivních vulkánů v jihoamerické poušti Atacama v nadmořské výšce přes 6000 metrů. Vyprahlé, mrazivé, se silnými vichry a řídkou atmosférou, která oproti atmosféře na hladině moře poskytuje jenom poloviční množství kyslíku. Prostředí, v němž podle expertů žádný savec dlouhodobě nepřežije. Jenže experti se tentokrát mýlili.
Mumie vysušené mrazem
Z omylu je vyvedl na pohled obyčejný myšovitý hlodavec s latinským jménem Phyllotis xanthopygus rupestris. Do češtiny se rodové jméno Phyllotis překládá jako křeček, v angličtině se mu ovšem říká „mouse“ a jako myš také vypadá. Budeme tedy o těchto roztomilých zvířátkách s velkýma ušima, dlouhým ocáskem a přežívací superschopností raději hovořit jako o myších.
Už v 70. a 80. letech minulého století archeologové našli jejich přírodní mumie na několika andských vrcholcích. Domnívali se ale, že tyto myšky byly černými pasažéry v karavanách Inků, které čas od času vykonaly pouť na posvátná obětní místa v extrémních výškách. Jiné vysvětlení nikdo nehledal, ale ono se v roce 2020 objevilo samo.
Je tu myš!
Profesor biologie Jay Storz z Univerzity v Nebrasce-Lincolnu se účastnil horolezecké expedice na neaktivní vulkán Llullaillaco na hranicích Argentiny a Chile. Po víc než osmi hodinách lezení, když už byli na samém vrcholku, uslyšel volání kolegy: „Jayi, tady je myš!“
Ve výšce přes 6700 metrů nad mořem dosud nebyl žádný savec pozorován. Přesto tam myš – které se následně dostalo přezdívky Mighty Mouse, tedy Mocná myš – skutečně byla. A na šokovaného biologa párkrát vykoukla zpod kamene, kde měla zřejmě úkryt. Ve výšinách také nepobývala sama.
Při systematickém průzkumu okolních vulkánů našel Jay Storz v nadmořské výšce přes 6000 metrů celkem třináct myších mrtvolek, které sucho a mráz vysušily do podoby dokonalých přírodních mumií.
O století mladší než Inkové
Z nyní zveřejněných výsledků zkoumání hlodavčích mumií vyplývá, že tyto myši se s Inky nemohly potkat ani omylem. Většina z nich vznikla teprve před pár dekádami, pravděpodobně někdy po roce 1955.
Další myší mumie jsou starší, ale i tito jedinci uhynuli nejpozději před 350 lety. Celé století poté, co Incká říše podlehla španělským dobyvatelům Jižní Ameriky a zanikla. Myši tedy evidentně nepotřebují lidskou pomoc k tomu, aby se dostaly na vrcholky hor. V marťanských podmínkách se zřejmě vyskytují zcela přirozeně.
NASA, myši a Mars
Analýza DNA získané z myších mumií ukázala, že jde o samce i samice a že někteří jedinci jsou si blízce příbuzní – buď šlo o sourozence, nebo rodiče a potomky. Je proto docela pravděpodobné, že extrémně nehostinné pouštní vysokohorské prostředí, kde NASA dokonce trénovala výzkum života na Marsu, obývá plně životaschopná populace hlodavců. Jak tam ale „Mocné myši“ dokážou přežít a čím se živí, zatím Jay Storz říct nedokáže.
Až na vrcholky hor:
Útěk do výšin?
Po genetické stránce se „Mocné myši“ žijící ve výškách přes 6000 metrů nad mořem neliší od svých příbuzných z nižších poloh pouště Atacama. Myši z vrcholků, svahů vulkánů i okolních nížin jsou jedna velká rodina, nejde o jiný druh, poddruh nebo jen variantu.
Otázkou proto je, co tyto hlodavce do nehostinných výšin vlastně žene. Jednou z možností je podle vědců naprosté bezpečí. V běžném prostředí myši tráví spoustu času a energie útěkem před liškami, dravými ptáky a dokonce i pumami. Na vrcholku neaktivního vulkánu ale nikoho z nich zaručeně nepotkají.
