Keporkakové (Megaptera novaeangliae) se živí menšími rybami a korýším krillem – tedy potravou, která žije v hejnech. K jejímu lovu vyvinuli zvláštní techniku „bublinových sítí“.
Keporkak nebo skupinka keporkaků podplují hejno ryb nebo krillu, na které mají zálusk, a z dýchacích otvorů začnou v hloubce vypouštět shluky vzduchových bublin. Přitom se pohybují v kruzích nebo po spirále, takže stoupající bubliny vytvoří jakýsi dutý válec. Kořist v něm uvázne a koncentruje se u hladiny, kde ji velryby chňapáním obrovských čelistí rychle pohltí.
Korýši uvěznění v bublinách
Technika bublinových sítí je u keporkaků (a také plejtváků Brydeových) známá už dlouho. Nová vědecká studie však odhalila, že přinejmenším keporkakové umí mnohem víc než jen vyfukovat mraky bublin a plavat do kolečka.
Tým vědců z několika amerických výzkumných institucí je označkoval neinvazivními senzory a kamerami a poté drony sledoval keporkaky žijící v moři u pobřeží jihovýchodní Aljašky. Na záznamech pak vědci mohli detailně prostudovat celkem 83 bublinových sítí, které velryby vytvořily při lovu krillu. Analýzy naznačují, že vzduchové bubliny jsou v tomto případě nástrojem, který velryby upravují na míru konkrétní lovecké situaci.
Velryba používá nástroje
„Mnohá zvířata používají nástroje k získání potravy, ale jen velmi málo z nich si tyto nástroje samo vytváří nebo upravuje,“ říká mořský biolog a spoluautor studie Lars Bejder. Keporkakové k nim ale patří – letecké a podvodní záběry totiž odhalily, že jejich zdánlivě neuspořádané bublinové sítě mají složitou strukturu s vnitřními kruhy.
Keporkakové přitom zřejmě dokážou regulovat takové detaily, jako je počet kruhů, velikost a hloubka sítě. Dokonce mohou kontrolovat vzdálenosti mezi sousedními bublinami tak, aby kořist ze sítě nemohla uniknout.
To vše samozřejmě výrazně zefektivňuje příjem potravy. Autoři studie odhadují, že díky mistrnému ovládání bublinové sítě keporkak na jedno chňapnutí uloví v průměru asi sedmkrát víc kořisti, aniž by k tomu musel vynaložit víc energie.
Úspěšný lov
Úspěch v lovu a úspora energie jsou přitom pro keporkaky z vod jihovýchodní Aljašky životně důležité. Jejich populace každoročně zimuje na Havaji. Ještě před migrací na jih se ale tito keporkakové musí během aljašského léta a podzimu pořádně vykrmit, aby měli dost energie nejen na cestu přes Pacifik, ale i na celý zbytek roku.
Delfín s rukavicí:
Jak používají dva druhy nástrojů
Delfíni skákaví (Tursiops truncatus) umí používat hned dva druhy nástrojů. Tím prvním se podobají svým vzdáleným příbuzným keporkakům: Plavou v kruhu a rychlými pohyby ocasní ploutve přitom víří sediment na dně oceánu. Delfíni tak vytvoří prstenec z bahna, ve kterém uvázne hejno ryb.
Druhý nástroj je spíše ochranná pomůcka, něco jako naše pracovní rukavice. Delfíni mají citlivý čenich, který si při pronásledování ryb u dna nebo mezi skalnatými útesy nechtějí poranit. Naučili se proto využívat měkké mořské houby, které si před lovem nabodnou na čumák jako ochranu.
