Vyhynutí se cizím slovem řekne extinkce. Občas se v médiích a na sociálních sítích objeví i jeho přesný opak – deextinkce, tedy něco jako „odvyhynutí“. Zjednodušeně řečeno, je to vytvoření organismu, který splňuje charakteristiky zaniklého druhu. Jak se to dá udělat? První možností je šlechtění, kterým se povedlo vzkřísit například pratura, nebo aspoň jeho docela přesnou kopii. Dalšími možnostmi jsou klonování a úpravy genomu.
Klonování jako v Jurském parku?
Když někdo spojí klonování s oživením vyhynulých zvířat, automaticky nám naskočí Jurský park, kde vědci vezmou dinosauří DNA, vloží ji do dinosauřích vajíček a stvoří tak dinosaury. Což by ve skutečnosti asi nikdy nefungovalo.
Schůdné jsou ale genetické úpravy. Najít takový organismus, který má k vyhynulému druhu co nejblíže. Porovnat jejich DNA a v genomu žijícího druhu udělat příslušné změny pomocí takzvaných genetických nůžek CRISPR. Upravené embryo vložit do náhradní matky a pak už jen čekat, až se narodí mládě vyhynulého druhu. Vyniká v tom společnost Colossal Biosciences z Texasu, která má zálusk na oživení mamuta, vakovlka i ptáka dronteho. A také pravlka, se kterým se jí to doopravdy povedlo.
Metrákoví vlci
Pravlk obrovský byl pravděpodobně největší a nejmajestátnější psovitou šelmou všech dob, kterou silně zpopularizovala knižní a seriálová fantasy sága Hra o trůny. V angličtině se mu říká dire wolf, ve Hře o trůny zlovlk a odborně pravlk obrovský (Canis dirus). Dospělí jedinci vážili 50 až 80 kg, tedy tolik, jako ty největší exempláře vlka obecného. Rekordně velký pravlk pak mohl mít hmotnost kolem 100 kg. V poměru k velikosti těla měl silnější skus než vlci a pravděpodobně se zaměřoval na lov velkých zvířat včetně mláďat mamutů, mastodontů a obřích pozemních lenochodů megatérií.
Obří psovité šelmy obývaly rozsáhlá území Severní i Jižní Ameriky až do konce doby ledové, kdy stejně jako mnoho jiných příslušníků megafauny vyhynuly. Pravlčí vytí utichlo. A pak se po 10 tisíci letech ozvalo znovu.
Oživený pravlk... nebo ne?
Romulus a Remus jsou dvě bíle zbarvená vlčí štěňata, která mají ještě mladší sestřičku jménem Khaleesi. Dělají to, co mladí vlci dělávají: Hrají si na honěnou, pošťuchují se čumákem a vzájemně se hravě okusují. Ve věku šesti měsíců jsou ale přibližně o čtvrtinu větší než jiná vlčí štěňata, váží asi 40 kg. V dospělosti by mohli vážit dvojnásobek.
Žijí v zajetí na utajovaném místě, ale jsou plaší a lidí včetně svého ošetřovatele, který se jim věnuje od narození, se straní. A když zvrátí hlavu a zavyjí, není to běžné vytí. Romulus a Remus jsou totiž geneticky upravení vlci, o kterých Colossal Biosciences hovoří jako o oživených pravlcích obrovských. Někteří lidé s tím ale tak docela nesouhlasí.
Přesně, jak si představujeme
Vědci z Colossal Biosciences ze 13 tisíc let starého zubu a 72 tisíc let staré lebky získali DNA pravlků, přečetli ji a upravili podle ní genom vlka obecného. Embrya obsahující pravlčí DNA vložili do těla fenkám domácích psů, které pak porodily Romula, Rema a Khaleesi.
Pravlčí trojice se na pohled zatím moc neliší od vlků obecných, hodně pozorný a znalý člověk si ale u pravlčích brášků (Khaleesi je zatím moc malá a novináři ji nemohli spatřit) všimne pár rozdílů, jako jsou mohutnější plece a hřbet a širší lebka. Až dospějí, měli by mít i masivnější čelisti. Zřejmě budou vypadat téměř na chlup přesně tak, jak si správného zlovlka představujeme. Budou to ale skuteční pravlci?
Pravlk. Nebo tak něco
Tady se dostáváme na trochu tenký led. V roce 2021 vědci z Kalifornské univerzity v Los Angeles v časopise Nature zveřejnili studii, z níž pravlk nevycházel jako obří vlk, ale příslušník zcela jiné samostatné linie psovitých šelem. Pokud mají pravdu, nejsou bílá štěňata ani tak oživenými pravlky jako spíš zajímavými kříženci vzdálených příbuzných.
Výsledky vědeckých studií se ale mohou rozcházet, nevylučujme proto ani možnost, že pravlk obrovský byl přece jen druhem vlka. Pak by Romulus, Remus a Khaleesi byli kříženci mezi dvěma druhy vlků. Další otázkou je samotná věrnost znovuoživení pravlka. Kupříkladu bílá srst. Je atraktivní a odpovídá tomu, co známe ze Hry o trůny, ale neexistuje žádný důkaz o tom, jakou barvu kožichu pravlci měli.
Komu to prospěje?
Vědci z Colossal Biosciences ve vlčím genomu upravili méně než dvě desítky genů, především těch, které ovlivňují tělesný vzhled zvířete. Genetické rozdíly mezi vlky a pravlky ale byly mnohem větší. Na internetu proto běží mnohdy vášnivé debaty o tom, jestli jsou Romulus, Remus a Khaleesi pravlci nebo jen vlci geneticky upravení tak, aby se pravlkům podobali.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
