Před 300 až 400 tisíci lety uhynuli v Kašmírském území tři obrovští sloni. Jejich kostry zanedlouho překryly vrstvy sedimentu spolu s celkem 87 primitivními kamennými nástroji, které vytvořili předkové člověka.
Obojí bylo kolem roku 2000 objeveno nedaleko indického města Pampore. Vědci tak byli postaveni před dvojitou záhadu: Co byli tito sloni zač a jakou úlohu v jejich záhubě hráli archaičtí lidé?
Záhada velkého sloního býka
Dvojí záhada si vyžádala hned dvě vědecké studie, z nichž ta první určila sloní druh. Základem se stala dobře zachovalá lebka jednoho ze slonů. Svým tvarem připomíná vyhynulý rod Palaexodon, kterému se přezdívá „slon s rovnými kly“.
Jeho velmi dlouhé kly totiž byly ve srovnání s jinými slony a mamuty jen minimálně zakřivené. Pro paleoloxodony je ale typická ještě další věc, a to výrazné valy na čele. Na lebce slona od města Pampere však po nich téměř nebylo stopy. A to navzdory tomu, že šlo o dospělého a velmi mohutného sloního býka.
Jiný druh, nebo jen odchylka?
Neobvyklá lebka vědce dlouho mátla, ale nyní záhadu přece jen rozlouskli. Jejím původním majitelem skutečně byl paleoloxodon, ale velmi vzácný. Pokud odhlédneme od tří koster z Kašmírského údolí, druh Palaeoloxodon turcmenicus je známý jen podle jediného nálezu, který pochází z Turkmenistánu.
Jeho existence byla až dosud sporná, protože jeden exemplář mohl být jednoduše výjimkou, u které se valy na čele z nějakého důvodu nevytvořily. Nově popsaní jedinci však naznačují, že Palaeoloxodon turcmenicus skutečně existoval a byl samostatným druhem paleoloxodonů.
Chybějící článek
Objev je důležitý z hlediska vývoje sloní rodiny. Rod Palaeoloxodon se poprvé objevil v Africe už před jedním milionem let. Čelo časných zástupců, jako byl P. recki, bylo úzké a vypouklé. Pozdější druhy z Afriky a Eurasie už ale měly čelo široké, zploštělé a s mohutnými nadočnicovými valy. Lebka P. turcmenicus, která nese široké ploché čelo bez valu, tak zřejmě představuje evoluční chybějící článek.
Šikovní pralidé
Samotné slony bychom tak měli vyřešené, ale co druhá záhada? O čem vypovídají nástroje z bazaltu přítomné ve stejné vrstvě jako sloní kostry? Při zkoumání nálezů vědci neobjevili žádné důkazy o tom, že by lidé obří slony ulovili nebo porcovali jejich zdechliny. Přesto je využili – nalezené odštěpky totiž vypovídají o snaze dostat se k výživnému morku uvnitř dlouhých kostí.
Kdo byli tito lidé, není jasné. Můžeme však usuzovat, že znali své prostředí, dovedli využívat jeho zdroje a také strategicky přemýšlet. Bazalt se totiž v místě, kde zahynuli obří sloni, nikde nevyskytuje. Lidé si jej proto museli přinést z větší dálky, aby z něj vyrobili své nástroje.
Kořist neandrtálců
Lovci pravěkých obrů
Zatímco archaičtí lidé z Indie (a také z Afriky) byli ve vztahu k obřím paleoloxodonům jen mrchožrouty, evropští neandrtálci už byli jejich aktivními lovci. Ačkoli to vypadá neuvěřitelně, jejich kořistí se stávali sloni druhu Palaeloxodon antiquus, kteří žili v Evropě před 800 tisíci až 100 tisíci lety.
Dospělý sloní samec o hmotnosti asi 13 tun byl monstrum dvakrát větší než slon africký, navíc vybavené třímetrovými kly. Přesto právě takoví samci padali za oběť neandrtálcům po dobu asi 2000 let. Dokázaly to jejich kostry, které pocházejí z dnešního Německa.
