Raketový inženýr Gary Lai se narodil v Hong Kongu, většinu své kariéry však spojil se společností Blue Origin amerického miliardáře Jeffa Bezose. Stal se hlavním architektem a designérem suborbitálního plavidla New Shepard, ve kterém posléze v rámci mise NS-20 vyrazil v březnu 2022 na krátký let do vesmíru.
Ábíčko mělo příležitost potkat se s ním na festivalu Future Port Youth, kam přijel představit svůj mimořádně ambiciózní projekt Interlune, jehož je spoluzakladatelem a zároveň technickým ředitelem.
Interlune a těžba surovin ve vesmíru: Bohatství z nebes
Základní myšlenka startupu Interlune je jednoduchá: Zatímco na Zemi v současnosti lidstvo spotřebovává zhruba třikrát více surovin, než je možné přirozeně do ekosystémů zpátky doplnit, ve vesmíru máme téměř nekonečné možnosti.
Jen ve Sluneční soustavě je milionkrát více vzácných kovů či plynů, než bude kdy lidstvo potřebovat. Před námi tak stojí zásadní výzva – naučit se je efektivně těžit a přivážet zpátky na naši domovskou planetu.
Helium-3: Vzácný izotop z Měsíce
Pro svoji působnost si Interlune vybrala Měsíc. „Rád mu říkám osmý kontinent – koneckonců odštěpil se od Země a obsahuje spoustu prvků, které nám tu schází,“ vysvětluje Gary. Konkrétním cílem je v tomto případě helium-3. Zatímco běžný izotop helium-4 si nafukujeme do balonků, o jeden neutron lehčí varianta je nesmírně vzácná.
Jediný kilogram tohoto plynu v současnosti vyjde na asi 400 milionů korun! Teoreticky ho lze vyrobit i na Zemi, ale potřebovali byste k tomu velké množství tritia. Vzácného prvku, který se využívá především k výrobě jaderných zbraní. Tedy nic, co byste si jen tak objednali po internetu.
Měsíční základna a raketové palivo
Řešení, se kterým Interlune přichází, je vpravdě originální. Plánuje stavbu měsíční báze, na které se bude plyn bez přítomnosti jakýchkoliv lidí těžit a posléze z odpalovací rampy vystřelovat malými raketami (tlakové lahve pojmou asi sto litrů) zpátky směrem k naší planetě. O zbytek už se postará zemská gravitace.
Energii potřebnou k těžbě a extrakci helia-3 z povrchu Měsíce bude Interlune získávat ze solárních panelů. Pracuje se i s možností, že samotné raketové palivo pro cesty zpátky se bude vyrábět přímo na Měsíci mimo jiné rozmrazováním měsíčních ledovců.
Simulace měsíční gravitace a testy na Zemi
„Máme už mnohem více než jen pěkné obrázky,“ zdůrazňuje Gary Lai a ukazuje mi fotky tzv. harvesteru (představujte si jakýsi měsíční kombajn) i záběry z tréninku v letadle americké firmy Zero-G určeném pro parabolické lety. To se typicky používá pro nácvik práce v beztížném stavu.
„Jenže stačí lehce upravit úhel, díky čemuž je možné simulovat jakoukoliv úroveň gravitace. Takže i tu na Měsíci, byť i v tomto případě jen zhruba ve dvacet vteřin dlouhých intervalech,“ dodává Gary. Poslední dva roky byly zasvěceny právě intenzivnímu testování a co nejvěrnějšímu napodobování měsíčních podmínek tady na Zemi.
Spolupráce se SpaceX a mise na Měsíc
Výběr vhodného místa pro stavbu základny začne už brzy. Díky vzorkům přivezeným americkými misemi Apollo a čínskými Čchang-e už mají výzkumníci určitou představu, kde hledat. Pomůže jim zařízení pro spektrální analýzu (studuje chemické složení látek na základě interakce se světlem), které by mělo v červenci dorazit na Měsíc.
Bude namontované na rover FLEX společnosti Astrolab, vynese jej raketa Falcon 9 Heavy americké společnosti SpaceX. „To, co plánujeme, musí být vždy výsledkem spolupráce – žádná firma by to nikdy nezvládla sama,“ upozorňuje Gary Lai.
Budoucnost vesmírné ekonomiky
Firma předpokládá, že by první dodávky helia-3 měly odstartovat v první polovině 30. let. „Nyní tak trochu čekáme na vhodného taxíka na Měsíc,“ směje se Gary. Celý projekt by se měl zaplatit během několika let, Interlune už má uzavřené závazné kontrakty s budoucími odběrateli za současnou tržní cenu a zároveň předpokládá, že životnost měsíční základny bude přibližně 5 až 10 roků.
„Na Měsíci je spousta vzácných surovin, jen u mála z nich ale dává ekonomický smysl vozit je zpátky na Zemi. Co když se ale rozjede na Měsíci samostatná ekonomika?“ zasnili jsme se společně.
Komu patří suroviny na Měsíci?
Komu vlastně suroviny na Měsíci patří? „To je velmi zajímavá a důležitá otázka. V roce 1967 byla 117 státy podepsána tzv. Kosmická smlouva, která říká, že žádná země si nemůže nárokovat vlastnictví jakéhokoliv tělesa ve vesmíru,“ vysvětluje Gary.
„Mnohem novější je americký zákon z roku 2015, který říká, že jakákoliv americká firma, které se podaří dovézt cokoliv z vesmíru, s tím posléze může obchodovat. Tento zákon byl později přijat i řadou dalších zemí včetně Česka v rámci takzvaných Dohod Artemis,“ dodává.
Signatářů je v současnosti 60, avšak nepatří mezi ně řada zemí s důležitým vesmírným programem, například Rusko, Čína či Pákistán. „Věřím ale, že potrvá ještě extrémně dlouho, než začne být ve vesmíru těsno,“ ujišťuje mě Gary. Příští kolo hádky o vesmírné zdroje prý čeká další generace.
Kariéra ve vesmírném průmyslu
Jak by se měli mladí lidé na „velkou kosmickou revoluci“ v tomto století připravit? „Na světě dnes existuje jediná vysoká škola, která se zaměřuje na primární výzkum soustředěný na vesmírné zdroje. My přitom budeme potřebovat nové, převratné studie v mnoha oborech od geologie přes planetologii po elektrotechniku. Konstruktéři jsou skvělí v řešení hádanek – jenže my dnes nemáme tušení o spoustě problémů, které na nás ve vesmíru teprve čekají,“ láká Gary Lai z Interlune na kariéru vesmírných inovátorů a objevitelů.
