Prvním krokem vesmírné detektivky bylo vypátrat, odkud záření přišlo. Astrofyzikové povolali do akce legendární Hubbleův kosmický dalekohled. Ten měl pomoci vyloučit, že by záření pocházelo třeba z neutronové hvězdy, což je pozůstatek po výbuchu supernovy. Výsledky pozorování vědce dovedly mimo naši galaxii. Rentgenové paprsky mají podle něj původ v hvězdokupě, která se nachází 750 milionů světelných let od nás v cizí galaxii.
Pozorovaná hvězdokupa může být obnaženým jádrem malé trpasličí galaxie, která splynula s galaxií, ve které se dnes nachází. Vědci odhadli hmotnost černé díry na 50 tisíc našich Sluncí, což je více než zajímavá hodnota. Pojďme se na ni podívat.
Když černá díra jí
Existují dva běžné typy černých děr. Malé černé díry mají hmotnost pár desítek Sluncí a jsou pozůstatkem po explozi velmi hmotných hvězd. Druhým typem jsou supermasivní černé díry o hmotnosti až miliardy našich Sluncí. Najdeme je v srdci galaxií, a to včetně té naší. Středně hmotné černé díry, které by byly někde mezi oběma typy, vědci dlouho předpovídali, ale jejich existenci se nedařilo potvrdit. Teprve událost J215022.4−055108 udělala ve věci jasno. A to doslova. Při konzumaci blízké hvězdy se požíraná hmota zahřívá dlouhodobě na obrovské teploty. Ty se projevují rentgenovým zářením a v našem případě ho pozorovaná „střední díra“ vyzařovala dokonce miliardkrát více než Slunce!
Tajemný původ
Proces vzniku středně velkých černých děr zůstává záhadou. Existuje několik teorií. Může jít o pozůstatky po velkém třesku nebo o výsledek sloučení několika menších černých děr. Je také možné, že tyto černé díry jsou předchůdcem supermasivních černých děr v centrech galaxií.
Každopádně platí, že i přes svou střední velikost mají parametry známých černých děr: Působí tak silnou gravitací, že před nimi neunikne nic. Dokonce by vám nestačila ani nejvyšší povolená rychlost ve vesmíru – rychlost světla. Černá díra spolkne i to, proto je černá.
Hubble oslavil třicetiny
Hubbleův kosmický dalekohled oslavil 25. dubna třicet let od svého vypuštění. Na oběžnou dráhu ho v roce 1990 vynesl raketoplán Discovery. Americký raketoplán se k němu ještě pětkrát vrátil, naposledy v roce 2009. Astronauti postupně vyměnili všechny přístroje a komponenty.
Hlavní výhodou Hubbleova dalekohledu je jeho umístění na oběžné dráze Země, kde pozorování neruší atmosféra. Během třiceti let prozkoumal Hubble blízký i vzdálený vesmír. Podíval se na planety Sluneční soustavy, v roce 1994 pozoroval dopad komety do atmosféry Jupiteru, prozkoumal galaxie, které vznikly krátce po velkém třesku. V poslední době se také věnuje výzkumu planet mimo Sluneční soustavu. První taková planeta byla přitom objevena pět let po jeho startu.
