Tragédie ruské útočné ponorky Kursk

Tragédie ruské útočné ponorky Kursk
Sdílej
 
Osud útočné ruské ponorky Kursk přitahuje filmaře a videoherní návrháře i 18 let po jejím tragickém potopení. Jak to tehdy bylo?

 

Na legendární válečné úspěchy se nezapomíná. Jejich odkaz s námi neustále zůstává. Je to případ i jedné z největších tankových bitev 20. století. Během druhé světové války nacistické vojsko zaútočilo na sovětskou Rudou armádu u Kurska. Za cenu velkých ztrát na sovětské straně byli nacisté odraženi. Bitva v období mezi 5. červencem a 23. srpnem 1943 přinesla definitivní obrat na Východní frontě, je považována za jeden ze zlomových okamžiků historie, po kterém nacistické Německo začalo prohrávat válku, a posloužila jako jméno pro dvanáctou ponorku typu Projekt 949A Antěj. Její stavba začala ve sverdlovské loděnici v roce 1992 a ruské námořnictvo ji do užívání dostalo v květnu 1994. Na plné nasazení si musela počkat až do 30. prosince 1994.

Kursk jménem Oscar

Ponorky této kategorie byly největší útočná plavidla – délka 155 metrů a čtyřpodlažní dispozice představovaly opravdu špičku techniky. Tvůrci uváděli, že díky vnějšímu trupu z niklchromové oceli o síle 8,5 mm a druhému "jistícímu" plášti tloušťky 5 cm jsou tyto ponorky prakticky nepotopitelné. K-141 Kursk (v kódu NATO označována jako Oscar-II) působil v arktické oblasti a měl důležitou pozici ve strategii Ruska. Potíží ovšem byl nedostatek financí, proto byla údržba v mnoha směrech spíše symbolická. Vlastně jediná odpovídající pozornost se věnovala bojovému vybavení. Například záchranné systémy byly víceméně přehlíženy.

Průřez ponorkou K-141 Kursk • 

Špion pod hladinou

Své období slávy si Kursk vybral v roce 1999. Operoval ve Středomoří a pod velením kapitána Gennadije Petroviče Ljačina během konfliktu v Kosovu monitoroval pohyb americké 6. flotily válečného námořnictva. Šlo o průzkumnou misi se špionážním podtónem, kterou posádka splnila tak dobře, že kapitán se stal v Rusku vojenskou celebritou. Nikdo však netušil, že šlo o labutí píseň chlouby ruského Severního loďstva.

Ponorka kotví v přístavu ve videohře Kursk • 

Ponorka na dně

V srpnu 2000 naplánovalo Rusko velké námořní cvičení, svou velikostí srovnatelné s někdejšími akcemi už neexistujícího Sovětského svazu. Kursk měl působit jako nepřátelské plavidlo a simulovat útok na vlajkovou loď, takto raketový křižník Pjotr Velikyj. Sobota 12. srpna 2000 však skončila tragicky – po odpálení dvou slepých torpéd došlo k výbuchu a Kursk se potopil asi 135 kilometrů od přístavu Severomorsk do hloubky 108 metrů.

Tragédie ponorky Kursk • 

Bez šance

Praxe na ponorkách byla taková, že při odpálení torpéd byly kvůli přebytku stlačeného vzduchu ponechány otevřené vodotěsné dveře. Bohužel zpětný ráz zdemoloval dva z devíti úseku ponorky, takže na scéně zůstalo prvních sedm mrtvých. Po explozi selhala nouzová bóje, kapitán Ljačin v druhém oddělení už nedostal šanci vyslat volání o pomoc. Po dalších dvou minutách a 15 vteřinách nejspíš vybuchlo šest torpédových hlavic, čímž došlo k destrukci trupu a zničení třetí a čtvrté sekce. Nikdo tu nepřežil a obrovským štěstím bylo předpisové odstavení obou jaderných reaktorů, jejichž automatika reagovala správně, takže nedošlo k jaderné havárii.

Dramatizace skutečných událostí ve videohře • 

Krátká naděje

Ve zbylých čtyřech odděleních zůstalo naživu 23 námořníků a pod velením kapitánporučíka Dmitrije Romanovče Koledníkova našli útočiště na samotné zádi. Můžeme se jen dohadovat, co se tu odehrávalo. Skýtala se stále šance použít nouzový průlez, proplout stometrovou vzdálenost k hladině, ale jak se zdá, přeživší tuto možnost odmítli. Jestli doufali, že záchrana přijde zvenčí, to je těžké odhadnout. Zakrátko vypadl nouzový zdroj energie, nesvítila světla a klesala teplota. Jak dlouho zbylá část posádky žila není zřejmé, v tomto směru se názory rozcházejí, i co se týče jejich skonu. Hovořilo se o průsaku vody stejně jako o vznícení superoxidových patron a následném požáru. Nakonec se poslední žijící muži udusili kvůli nedostatku kyslíku.

Pečlivě vytvořené interiéry ve videohře Kursk • 

Záchranářská liknavost

Ačkoliv byly ostatními loděmi účastnících se cvičení detekovány výbuchy, nikdo nic nehlásil, protože panoval názor, že šlo o cvičný výbuch hlubinné pumy. Teprve večer nastalo pozdvižení, protože Kursk se stále nehlásil (ke katastrofě došlo dvě minuty před půl dvanáctou místního času). Až po opakovaných pokusech o spojení se přistoupilo k prvním akcím. Záchranné plavidlo Rudnickou s dvěma ponornými plavidly dorazilo na místo katastrofy po necelých jedenadvaceti hodinách. Oba stroje – AS-32 a Priz – ovšem neuspěly, jen druhý jmenovaný se dostal až k trupu, ale nepodařilo se k němu odpovídajícím způsobem přilnout.

Pečlivě vytvořené interiéry ponorky ve videohře Kursk • 

Politické důvody

Reagovaly ostatní země, protože výbuchy byly zaznamenány na seismických stanicích. Američané nabídli Deep Submergence Rescue Vehicles, speciální záchranný systém, ozvali se i Britové. Rusové asi doufali, že vše zvládnou vlastními silami, nakonec až po čtyřech dnech oslovily Brity a Nory se žádostí o pomoc. Norská loď se dostala nad vrak Kursku až 19. srpna a v neděli 20. srpna se k nouzovému průlezu dostali britští potápěči. V tu chvíli bylo jasné, že je po všem – oddělení bylo zaplaveno vodou, takže evidentně nikdo nemohl přežít.

Pečlivě vytvořené interiéry ponorky ve videohře Kursk • 

Stále stejný nešvar

Námořnictvo nemohlo nehodu skrýt, snažilo se však zatajit co nejvíce, takže se objevovaly šílené konspirační teorie. Podle jedné mělo dojít ke srážce s americkou ponorkou USS Toledo, jak to ostatně nabídl divákům ve svém filmu Francouz Jean-Michel Cardo (Kursk: Ponorka v kalných vodách). Objevila se i informace, že šlo o sebevražednou misi, mluvilo se také o neutěšeném technickém stavu ponorek. Každopádně na veřejném setkání zástupců námořnictva s pozůstalými došlo k dramatickým scénám, kdy matky námořníků obvinily důstojníky z mnoha prohřešků, navíc se rodinní příslušníci nedozvěděli dost dlouho o způsobu, jakým jejich příbuzní zahynuli. Oficiální zpráva byla v utajené verzi vydána ještě téhož roku, publikována byla až v roce 2002. Podle ní „… prosákl vysoce koncentrovaný H2O2 prorezlou částí v torpédovém pouzdře a při reakci s mědí a mosazí v torpédometu způsobil chemickou reakci s následnou explozí o síle 100 – 250 kg TNT. Druhý výbuch měl sílu 3 – 7 tun TNT a zaznamenaly ho seismické stanice v celé Evropě.“

Vrak ponorky Kursk • 

Konec ponorky

Po více než roce se torzo trupu, bez zničené přídě, dostalo díky holandským záchranným společnostem Mammoet a Smit International zpět do rosljavské loděnice v Murmansku. V troskách bylo nalezeno 115 mrtvých těl, tři se nikdy nenašla. Po prozkoumání zničené ponorky byl trup roztaven.

Kursk ve filmu a hře

Po 18 letech se tragédie ponorky K-141 Kursk opět vrací do povědomí lidí. Už dříve byly natáčeny filmy o "kvalitách" ruských ponorných plavidel, stačí si vzpomenout na K-19: Stroj na smrt s Harrisonem Fordem v hlavní roli. I díky němu se ponorkám made in Russia začalo říkat The Widowmaker – doslova "výrobce vdov". Nyní se dostává na pulty počítačových prodejen hra Kursk, navíc 17. ledna se v českých kinech představil 117 minut dlouhý film Kursk, jehož scénáristou je Robert Rodat, nominovaný dříve jak na Oscara, tak Zlatý Glóbus. Režie se ujal Thomas Vinterberg a v hlavních rolích uvidíme esa jako Colin Firth, Matthias Schoenaerts, Max von Sydow či Léa Seydoux.


Přečtěte si také:

Našla se ponorka UB-85, která potkala "mořskou lochnesku"

Našla se ponorka UB-85, která potkala "mořskou lochnesku"

Štastná náhoda: Našel se vrak ztracené ponorky Narwhal

Štastná náhoda: Našel se vrak ztracené ponorky Narwhal

I-400 Sentoku: Příběh japonské letadlové ponorky

I-400 Sentoku: Příběh japonské letadlové ponorky

Postrach pračlověka: Setkávání s šavlozubci

Postrach pračlověka: Setkávání s šavlozubci

 

Články odjinud