Přestaňte jim říkat ponorky! Jak extrémní plavidla dobývají hloubky

Přestaňte jim říkat ponorky! Jak extrémní plavidla dobývají hloubky
Sdílej
 
Do temnoty, chladu a drtivých tlaků hluboko pod hladinou se mohou vydat jen speciálně vybavené stroje. Ale přestaňte jim říkat ponorky! Proč a jaký je rozdíl mezi nimi extrémními plavidly jako Titan, která dobývají hluboká dna oceánů?

Legendární námořní katastrofa lodě Titanic si roku 1912 vyžádala 1503 lidských obětí. Minulý rok si vrak té samé lodě ležící na dně Atlantského oceánu v hloubce 3800 metrů pod hladinou připsal další lidské životy. 18. června 2023 totiž implodovalo plavidlo Titan, které se k vraku vydalo s pětičlennou posádkou.

O neštěstí mluvil skoro každý, ale jen málokdo si uvědomil, že nešlo o „běžnou“ havárii ponorky. Titan totiž nebyl ponorkou. Vlastně bychom takovým plavidlům ani neměli říkat „ponorky“.

Proč to nejsou ponorky

Titan patřil k plavidlům, kterých je jako šafránu a které označujeme zkratkou DSV – deep-submergence vehicle, tedy prostředky pro hluboké ponory. Jak se liší od ponorek? Ponorky, to jsou vlastně lodě schopné plout mnoho kilometrů daleko, desítky metrů pod hladinou.

Oproti tomu DSV dokáží překonávat pouze kilometry a hlavně směrem dolů. Jejich maličké a většinou kulaté kabiny poskytují minimální životní prostor a zásoby, ale maximální ochranu před okolím.

Jinak to ani nejde, protože se vydávají do míst, kde panuje tma, chlad a strašlivý tlak. Další rozdíl v porovnání s ponorkami: Na hladině musí na DSV čekat mateřské lodě, které je odvezou nebo odtáhnou do přístavu.

První dobyvatelé extrémních hlubin

První krok v dobývání extrémních hlubin udělali ve 30. letech minulého století dva Američané – vynálezce Otis Barton a biolog William Beebe. Ocelovou kabinu ve tvaru koule nazvanou Batysféra dal Barton upevnit na kovové lano.

Při celkovém průměru kabiny 1,45 metru se dovnitř museli kromě dvou výzkumníků vejít také tlakové lahve s kyslíkem, absorbéry oxidu uhličitého a telefon pro spojení s mateřskou lodí. Okna byla z křemenného skla – tehdy nejpevnějšího průhledného materiálu.

Limiting Factor na hladině •  NOAA, Woods Hole Oceanographic Institute, Wikipedia, Richard Varcoe on Behalf of Caladan Oceanic Llc

Barton s Beebem pronikali do hloubek téměř celého jednoho kilometru a spatřili svět obydlený světélkujícími tvory. Jejich rekordní ponor do hloubky 932 metrů z roku 1932 zůstal nepřekonaný dalších 15 let.

Na úplném dně

Největší slabinou batysfér bylo jejich závěsné lano. Nejen, že si s ním pohrávaly mořské proudy, ale zároveň bylo neuvěřitelně těžké. Při téměř kilometrové hloubce rekordního ponoru se dostávalo na hranici vlastní pevnosti.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.

 

Články odjinud