Horký vzduch, vůně páleného dřeva a všude kolem pracovní ruch. Stojíme ve sklárně AJETO v Lindavě, kde před našima očima vznikají originální vázy devětadvacetiletého sklářského návrháře Františka Jungvirta. Teplota v pecích dosahuje téměř 1900 stupňů Celsia a kolem nás se pohybují zkušení skláři s rozžhavenými koulemi taveniny skla na dlouhých píšťalách. Sklo vzniká roztavením křemičitého písku, do něhož lze přidávat skleněné střepy k recyklaci.
Jak vznikají vázy Františka Jungvirta
František sem do sklárny přijíždí zhruba jednou měsíčně a pronajímá si partu sklářů vždy na celý den. Samotní skláři začínají s prací už v šest hodin ráno. Za hodinu dokážou vytvořit až deset jednodušších designových váz. U složitějších kusů pracují stejně dlouho třeba jen na jediném.
Barvení skla: Od rubínu po barevný prach
Sledujeme, jak skláři nabírají taveninu skla z pece a přidávají do ní barvicí prvky. Ty se mohou přidávat dvojím způsobem. Buď se už do čirého roztaveného skla přidává část barevného skla, takzvaného rubínu, který celou taveninu zabarví. Nebo se na povrch taveniny na píšťale nabalí střípky či prach barevného skla. Každá metoda vede k trošku jinému výsledku.
František na práci sklářů dohlíží, sám ale vázy nevyfukuje, to přenechává profesionálům. „Pro mě je nejdůležitější být u vzorování, což je právě proces zabarvování skleněné taveniny,“ popisuje svou roli, „protože v této fázi můžu konečný výsledek ještě ovlivnit, definovat barevnost nebo tloušťku stěny výrobku.“
Od návrhu k formě: Proces designu skleněné vázy
Proces vzniku každé vázy začíná v hlavě designéra. František nejprve nakreslí výkres od ruky, pak mu dá přesné parametry a vytvoří technický výkres. Ten pak provází výrobek celým procesem. Podle něj formař vyrobí dřevěnou formu, do které se bude foukat sklo. Forma vydrží několik desítek výrobních cyklů.
Přestože se používá za mokra, foukáním žhavého skla se dřevo vypaluje a forma postupně ztrácí původní tvar. Když se výrobky začnou viditelně odchylovat od původního tvaru, je třeba formu vyměnit za novou.
Technologie výroby skla: Klíčová role pomalého chlazení
Při navrhování musí František myslet nejen na estetiku vázy, ale i na technologické možnosti materiálu. Sklo má svá pravidla, například ostré hrany pouhým foukáním do formy nevytvoříte. „Musíte znát tvarosloví skla,“ poučuje nás František o svém řemesle, „prostě musíte vědět, co sklo tvarově zvládne, a co už ne.“
Po vyfouknutí do formy putuje výrobek do chladicí pece, kde musí zůstat po mnoho hodin, často i více než celý den. Kdyby se výrobek zchladil rychle, téměř jistě by popraskal. Uvnitř chladicí pece je posuvný pás a skleněné výrobky tu hlemýždím tempem překonají zhruba dvacet metrů, přičemž teplota se po cestě pomalu snižuje.
Finální úpravy vázy: Broušení a leštění
Po zchlazení se odstraní vrchní přebytečná část polotovaru, která tam zůstává po vyfouknutí. Ta se buď odřízne diamantovou kotoučovou pilou, nebo častěji se váza v místě budoucího hrdla nahřeje plamenem a zchladí vodou. Vznikne tak rovná prasklina po obvodu hrdla a vrchní část se jednoduše odlomí. Hrdlo se pak zabrousí.
Přesné broušení dotváří konečný vzhled vázy. František lpí na každém detailu – od způsobu zabroušení až po leštění dna vázy. Na foukání váz se podílí zhruba pět sklářů a na finální úpravě asi stejné množství brusičů.
Suroviny a nástroje: Návštěva skladu rubínů a dřevěných forem
Z brusírny nás František vede do skladu rubínů, tedy špalíčků barevného skla, jimiž se tavenina čirého skla v peci dobarvuje. Vypadá to tu jako v cukrárně a prý také skláři tento sklad přezdívají candy shop.
Odtud míříme do suterénu budovy, kde je sklad dřevěných forem. Tady zase vládne vlhko a houbový zápach. Formy se totiž musí pravidelně kropit vodou, aby dřevo nevysychalo a nepopraskalo. Z mokrého dřeva proto na mnohých místech vyrůstají plodnice dřevokazných hub. Tady se s Františkem prozatím loučíme.
Showroom Františka Jungvirta
Z horké sklárny se v následujícím týdnu přenášíme do elegantního showroomu v pražských Košířích. Na rozdíl od běžných obchodů funguje Jungvirtovo studio na základě osobních schůzek. František zde kreslí nové návrhy, odbavuje e-shop a hlavně řeší individuální přání klientů. Když někdo chce vázu na míru se speciální barvou nebo malbou, všechno se dojednává právě zde mezi vzorky z různých kolekcí.
Zvířata na skle
Na policích vidíme rozmanitou škálu Františkovy tvorby. Od váz s přírodními motivy, jako jsou barevní papoušci nebo ryby, až po limitované edice se „děsivými zvířaty“, jako jsou pavouci nebo havrani. Ty František vytváří záměrně ve skutečné velikosti nebo zvětšené. Věří, že když se jich lidé mohou dotknout ve skle, možná odbourají případný strach, který z nich mají.
Některé vázy zdobí František náročnou ručně malovanou technikou, která vyžaduje několikanásobné vypalování v peci. Vzniká tak vrstvený plastický reliéf, který dodává malbě hmatatelnou hloubku.
Když design potkává umění
Jungvirtova tvorba balancuje na pomezí užitného designu a čistého umění. Některé jeho vázy slouží svému praktickému účelu, jiné stojí jako samostatné umělecké objekty. Limitované série čísluje, třeba jen dvacet kusů od jedné barevné varianty.
Mezi jeho nejvýznamnější projekty patří spolupráce s hotelem Four Seasons, kde společně s floristou vytvořil instalaci inspirovanou čtyřmi ročními obdobími. Vázy slouží nejen jako hotelová dekorace, ale je možné je i zakoupit jako exkluzivní hotelový suvenýr.
Marketing je základ úspěchu
František otevřeně přiznává, že kvalitní výrobky samy o sobě nestačí. Úspěch jeho značky tvoří z velké části marketing. Minulý rok vydal katalog, nyní dokončuje komplexní vizuální identitu umělecké značky včetně nového webu a speciálních obalů. Kromě vlastního showroomu má zastoupení v několika obchodech v centru Prahy. Tento systém mu umožňuje reagovat na náhlé požadavky klientů. Kdo potřebuje nakoupit rychle, toho František odkáže do nejbližšího partnerského obchodu.
Moderní přístup k tradici
František Jungvirt je představitelem nové generace českých sklářů, kteří ctí tradici, ale přinášejí do ní současný pohled. „Nejdůležitější bylo si uvědomit, co vlastně chci ve skle reprezentovat,“ vysvětluje nám František. „Řekl jsem si, že se chci srovnávat s těmi nejlepšími v oboru, budu dělat kvalitní design, budu dělat sklo, které má hodnotu.“ A to se mu bezpochyby povedlo.
Spojení řemeslné zručnosti, uměleckého citu a moderního přístupu je důvodem, proč se Jungvirtovy vázy dostaly mezi prémiové značky. František dokazuje, že i tradiční řemeslo může mít v 21. století své místo, pokud je spojeno s inovativním přístupem a promyšlenou prezentací.
Kdo je František Jungvirt?
František Jungvirt se narodil v roce 1996. Vystudoval obor sklomalba na Střední odborné škole v Třeboni a následně absolvoval ateliér skla na pražské UMPRUM. Specializuje se na sklářské výtvarnictví a design, přičemž kombinuje tradiční české sklářství s novými přístupy. Jeho portfolio zahrnuje designové vázy pro běžné užití, umělecké objekty i limitované série. Dnes už jej vyhledávají nároční sběratelé umění z celého světa.
Jak vznikají barvy skla:
Tajemství zlata, kobaltu a rubínů ve sklářství
Různé barvy skla vznikají přidáním odlišných oxidů kovů nebo jiných chemických látek do skleněné taveniny. Červená a růžová barva většinou obsahuje zlato nebo selen, modrá vzniká díky kobaltu nebo mědi. Zelenou barvu vytváří chrom nebo měď, fialová je způsobena manganem a žlutá vzniká přidáním stříbra nebo síry. Příslušné chemické látky umělečtí skláři do taveniny neodměřují jednotlivě, nakupují už hotové barevné skleněné tyče zvané rubíny, kterými své taveniny dobarvují do požadovaného odstínu.
