Slunečná neděle odpoledne u moře nedaleko vesnice Yeh Gangga na indonéském ostrově Bali. Po pláži se prochází asi 20 dětí. I když je více než 30 °C, nikdo z nich neplave. Mají na sobě žlutá trička a drží pytle na odpadky.
„Přicházíme sem každou neděli, abychom uklidili nepořádek. Na Bali je hodně plastového odpadu,“ říká dvanáctiletá Intan. Rukou ukazuje na to, o čem mluví. Všude kolem ní jsou kelímky, lahve, brčka a další zbytky plastu, které děti sbírají dlouhými tyčemi. Jde o dobrovolníky z organizace Trash Hero – Odpadkový hrdina. Ta je jednou z několika iniciativ, které se na Bali věnují úklidu plastového odpadu.
Kolik plastů plave v oceánech? Čísla jsou šokující
Ve světových oceánech plave přes 150 milionů tun plastu. Každý rok přibude pět až třináct milionů tun. Indonésie čelí obzvlášť velkému problému – země se skládá z 18 tisíců ostrovů v Indickém a Tichém oceánu.
Přibližně 283 milionů obyvatel spotřebuje mnoho plastových předmětů na jedno použití, jako jsou plastové kelímky, tácky nebo obalové materiály. V Indonésii tak vzniká každý rok 3,2 milionu nových kusů plastového odpadu, který se nerecykluje ani jinak nelikviduje. Téměř polovina z nich končí v moři, kde je dnes téměř třináct milionů tun plastu.
Jak Indonésie bojuje s plasty? A proč to nestačí?
Od roku 2017 se indonéská vláda snaží snížit množství plastu v oceánu mimo jiné prostřednictvím lepšího systému sběru a recyklace odpadu. Proti plastovému „moru“ bojuje vláda i aktivně skrz zákony.
Na Bali například 16. února 2019 zakázala plastové sáčky a brčka. Mnoho obchodů a restaurací však zákon porušuje, takže Intan a její kamarádi mají neustále práci. „V restauracích dostanete k pití automaticky plastové brčko. Já je odmítám. Personálu vysvětluji, že plastová brčka poškozují životní prostředí a lidé se bez nich snadno obejdou,“ říká Intan.
Čisté pláže pro turisty
Bali má čtyři miliony obyvatel, ale každý rok ostrov navštíví také 5 milionů turistů. To znamená, že se používá velké množství jednorázových předmětů. Většina lidí na ostrově pracuje v cestovním ruchu. Bez turistů by mnoho lidí z nich bylo nezaměstnaných. Proto je důležité, aby turisty neodradily odpadky na plážích.
Úřady uklízejí oblíbené turistické pláže, ale na těch ostatních nezasahují. O jejich čistotu se musí postarat dobrovolníci. „Nejde jen o to, jak ošklivě odpadky vypadají pro lidi. Mořští ptáci, želvy, ryby a další mořská zvířata se zachytávají do plastových sáčků nebo polykají plast a umírají,“ říká Intan.
Neviditelné nebezpečí: Mikroplasty jsou všude
Rozklad plastu v oceánu může trvat stovky let. Když se rozloží, rozpadne se na drobné částice zvané mikroplasty. Ty spolykají ryby v moři a lidé je pak sní, když si dají rybu k večeři. A mohou být klidně uprostřed kontinentu na druhé straně planety, kde si mořskou rybu koupili zmraženou v obchodě.
Mikroplasty se do našich těl dostávají i prostřednictvím pitné vody. V malém množství nejsou tolik nebezpečné, ale s rostoucím znečištěním plastem se jejich počet ve vodě zvyšuje.
Jak bojovat proti plastovému znečištění
„… je důležité informovat všechny o tom, proč jsou plasty škodlivé. Jinak se nic nezmění,“ říká Intan. Sama o tom ještě před šesti lety nic nevěděla a často používala jednorázové plastové předměty. Před pěti lety přišli do její školy zástupci organizace Trash Hero a vysvětlili dětem, proč je to zbytečné a špatné.
Od té doby se Intan plastům, zejména těm jednorázovým, snaží vyhýbat a přijala roli aktivní „hrdinky“. „Plastový odpad házím vždy do speciálních nádob na recyklaci. A když jdu do obchodu, nosím sebou látkovou tašku, do které dávám své nákupy,“ říká.
Kolik odpadu děti sesbírají?
V neděli, kterou jsem s dětmi strávil, sesbíraly během jedné hodiny 27 kilogramů plastu, který byl poté odvezen k recyklaci. To se může zdát jako malé množství vzhledem k tomu, že v indonéských vodách je 12,9 milionu tun plastu. „
Nemyslím si, že moje práce je zbytečná. Jsem na ni hrdá. Nemohu zabránit tomu, aby sem z jiných ostrovů plul plast, ale mohu čistit pláže. A mohu říct svým přátelům, proč by neměli používat jednorázové plasty,“ říká Intan.
Po škole na pláž
Na Bali chodí děti do školy od sedmi hodin do jedné odpoledne, od pondělí do pátku.Do školy se chodí i v sobotu, ale jen od sedmi do jedenácti. Intan říká, že má kvůli tomu sice hodně domácích úkolů, ale ráda se učí a poznává. Když má volno ze školy, obvykle Intan pomáhá rodičům v obchodě, běhá nebo plave.
„Ale na této pláži nikdy neplavu, protože vlny jsou vysoké a nebezpečné. Obvykle plavu v bazénech nebo na jiných plážích,“ usmívá se. Na Bali je šťastná. Ukazuje mi chrámy s barevnými sochami hinduistických bohů, kterých tu není málo, protože většina obyvatel Bali jsou hinduisté.
„Miluji naši kulturu, naše tradice a pláže. Jediné, co nemám ráda, je plastový odpad,“ uzavírá Intan a odnáší pytel s plasty ke sběrné nádobě.
