Spraš pokrývá 10% povrchu kontinentů. Není to půda, ale půdu může zúrodňovat. Je plná minerálních živin a různých velmi starých fosilií. Ale kde se vlastně vzala?
Prach, který mají rádi zemědělci i stavaři
Spraš je terestrický (zemský) sediment složený převážně takzvaného eolického prachu, což jsou minerální částice o velikosti 0.01–0.06 mm. Jeho české jméno – spraš – je ostatně odvozeno právě od prachu.
Typickou barvou spraše je světle okrová žlutá, která je způsobena přítomností oxidů železa. Hlavní složkou spraše je ale křemen, dále obsahuje jílovou příměs, menší prachové částice a také uhličitan vápenatý (CaCO౩). Jílové minerály ve spraši vytváří spojovací můstky mezi zrny křemene a tím vytvářejí její charakteristickou pórovitou strukturu.
Většina sprašových pokryvů se využívá zemědělsky. Zemědělci odpradávna vědí, že spraš poskytuje úrodné a jednoduše se sklízející půdy. Dobře využitelná je ale spraš i v jiných oborech, například ve stavebním průmyslu je cihlářskou surovinou. Stavařům je také známá díky tomu, že ačkoli je spraš pouhá „hlína“, dokáže ve výkopu udržet svislou stěnu (nesnese ale velké zatížení).
Také pro paleontology je spraš zajímavá. Vedle fosilií malých bezobratlých, typicky ulit měkkýšů, se ve sprašových pokryvech našly i pozůstatky velkých zvířat včetně mamutů a srstnatých nosorožců. Díky spraším také víme, že během posledního glaciálu (doby ledové) u nás po většinu času panovalo velmi silné proudění vzduchu a krajina nebyla pokryta velkým množstvím vegetace.
Spraš z doby ledové
Spraše vznikaly vyvátím jemnozrnného materiálu (zjednodušeně prachu) z pouští nebo jiných oblastí bez vegetačního pokryvu, které se mohly nacházet v různých klimatických podmínkách.
Vání spraše se odehrávalo opakovaně v obdobích, které nazýváme doby ledové. Nejvíce spraše, kterou je možné dnes běžně vidět, pochází z té poslední, která skončila přibližně před deseti tisíci lety. Nebylo to ovšem jediné období, kdy se „sprášilo”.
Glaciálů se odehrálo přibližně padesát a spraš byla tedy transportována mnohokrát. Za dob ledových vznikaly na severní polokouli kontinentální ledovcové štíty. Vzduch okolo nich se ochlazoval a stékal na teplejší, často zasněžená, místa. Ta mu uvolnil už ohřátý vzduch, který zase začal stoupat a proudit do studenějších míst a tak dokola. Toto proudění vzduchu bylo pro transport spraše nezbytné.
Dva miliony let prášení
Druhým faktorem potřebným pro vznik spraší byla obnažená krajina bez velkého množství vegetace. Ta totiž byla jen špatně chráněna před větrnou erozí a snadno v ní docházelo k odnosu prachových částic. Díky spraši víme, že proudění větru mělo v té době rychlost asi 15-20 cm/s.
Po nějaké době vše někde zůstane a dál už nikam neputuje. Pouhá navátá zrnka písku a prachové částice samy o sobě ovšem zdaleka ještě netvoří spraš. Po usazení částic teprve probíhat proces, který postupně vytvořil finální sediment, který dnes známe. Tím procesem je zvětrávání, při kterém sediment začíná být vápnitý a mění barvu na okrově žlutou.
Sprašová naleziště v České republice
V České republice je možné spraš najít na spoustě míst, největší množství se ale nachází v okolí Prahy. Na Moravě je nejvýznamnější sprašová lokalita je Červený kopec na jihovýchodním okraji Českého Masivu u údolí řeky Svratky. Tato spraš je podstatná hlavně z důvodu nepřerušovaného usazování, které zachytilo dobu asi dvou milionů let.
Jedním z dalších významných českých sprašových nalezišť je Sprašová rokle, kousek od obce Zeměchy, ve které spraš místy dosahuje mocnosti až přes deset metrů. Několik dalších lokalit, které určitě stojí za zmínku jsou Dolní Věstonice, Sedlec u Kutné Hory a Losky.
3,5x větší než Česko
Je i mnoho míst v Evropě, kde se spraš vyskytuje a i o těch určitě stojí za to něco vědět. Dva miliony let staré vrstvy v údolí řeky Rhôny patří k jedněm z vůbec největších.
V Maďarsku se zase po celém pravém břehu řeky Dunaje na úseku mezi městy Érd a Moháč nacházejí až 50 metrů mocné sprašové komplexy. Větší množství je ale možné najít spíše na jiných kontinentech.
V Asii, převážně v Číně, jsou sprašové komplexy nesrovnatelné s českými. Čínské sprašové plató se nachází 500 km na západ od Pekingu. Jeho rozloha je 275 600 km², což je skoro 3,5x víc než velikost celé naší země. Spraš tam mívá průměrnou mocnost okolo 150 metrů, ale může mít až přes 300 metrů. Spraše se vyskytují i v centru Číny, ale jejich mocnost tam je zhruba třetinová oproti mocnosti usazenin na západě od Pekingu.
I veliká část Severní Ameriky — například státy Missouri, Iowa, Illinois, Indiana, Wisconsin, Ohio, Kansas, Nebraska a několik dalších na východě až jihu USA — je spraší pokrytá. A v Jižní Americe je možné ji najít hlavně v Argentině a Chile.
Co mi přinesla spraš
Skoro nikdo ji sice nezná, ale hodně nám toho přinesla. Pomohla nám v objevování živočichů, kteří tu žili před námi. Víme díky ní, jaké klimatické podmínky v minulosti panovaly a i dnes ji stále využijeme v oborech jako je stavebnictví, například na tvorbu cihel nebo v zahradnictví a farmářství na sázení a pěstování rostlin. Já osobně bych nebýt spraše ani nevěděl, že bylo víc dob ledových. Vy ano?
