Meteority dostávají název podle místa dopadu. Meteorit Monahans o hmotnosti asi 2,5 kg dopadl v březnu 1998 nedaleko baseballového hřiště ve městě Monahanas v Texasu. Fragmenty meteoritu Zag dopadly v srpnu v Maroku u vesnice Zag a jejich celková hmotnost byla asi 175 kg. Vzorky obou meteoritů byly uloženy v Johnsonově vesmírném středisku v americkém Houstonu. Jejich základní hmota obsahuje modré až purpurové, asi milimetr velké krystaly halitu čili kamenné soli.
Čekání na technologie
Krystaly obecně mají jednu zajímavou vlastnost – při svém vzniku v sobě mohou uzavřít vzorky okolního prostředí. Takový vzorek se označuje jako inkluze a je jakousi obdobou mouchy v jantaru. Inkluze v diamantu či safíru je kaz, který snižuje jeho cenu. Inkluze ve vesmírném krystalu je nesmírně cenný materiál s velkou výpovědní hodnotou. Jeho prozkoumání však vyžaduje pokročilou technologii, kterou vědci získali až v současnosti.
Stavební kameny života
Výzkumu krystalů z meteoritů Zag a Monahans se ujal vědecký tým pod vedením Queenie Chenové z britské Open Univesity. Jejich složení prostudoval pomocí rentgenového mikroskopu s přesností desítek miliardtin metru. Výsledky byly nečekané: Krystaly z obou meteoritů obsahují všechny základní stavební kameny života. Vodu v kapalném stavu a směs komplexních organických sloučenin. Mezi nimi byly jak uhlovodíky, tak aminokyseliny, které tvoří molekuly bílkovin.
4,5 miliardy let
Zag a Monahans jsou vůbec první meteority, v nichž vědci našli organické látky spolu s vodou v kapalném skupenství. Oba patří mezi nijak vzácné chondrity a jsou více než 4,5 miliardy let staré. Prozkoumání jejich krystalů tak prokázalo, že organické sloučeniny existovaly už v rané sluneční soustavě. Důkaz o mimozemském životě to však samozřejmě není. Zato však tyto meteority podpořily teorii o šíření organických látek během vesmírných kolizí.
Vesmírná srážka
Vesmírným rodičem obou meteoritů bylo pravděpodobně těleso bohaté (nebo alespoň dříve bohatého) na vodu. Tím by podle vědců docela dobře mohla být planetka Ceres, největší člen hlavního pásu asteroidů mezi drahami Marsu a Jupiteru. Krystaly v obou meteoritech jsou si velmi podobné. Aminokyseliny z krystalů meteoritu Zag se však liší o těch, které obsahuje jeho základní hmota. Logickým vysvětlením je, že se Zag během svého putování vesmírem srazil s meteoritem Monahans a ze srážky si odnesl "suvenýr" v podobě jeho halitových krystalů. Svědčí o tom i strukturální stopy nárazu, které vědci v úlomcích meteoritu objevili.
Meteority jako roznašeči života?
Podobné krystaly jako Zag a Monahans obsahují i jiné meteority. Jejich budoucí výzkum nám možná pomůže rozlousknout jednu z největších záhad světa. Vědci stále nevědí, zda pozemský život vznikl výhradně na Zemi, nebo zda při jeho vzniku hrály roli i dopady asteroidů a komet. Ty mohly na Zemi dopravit některé základní komponenty života včetně vody. Extrémem je pak teorie panspermie, která uvažuje o tom, že komety či asteroidy roznáší z planety na planetu už hotový život.
Ceres: Svět ledové sopky
Asteroidy obvykle vypadají jako brambory, nebo mají jiný nepříliš pravidelný tvar. Ceres je jiná: Její poměrně velká hmotnost ji zakulatila, a tak si vysloužila označení trpasličí planeta. Od roku 2015 zkoumá Ceres americká sonda Dawn, která objevila jasně bílé skvrny na dně některých kráterů. Pozdější měření ukázala, že se jedná o soli. Zřejmě nejzajímavějším objektem na povrchu je ale hora Ahuna Mons o výšce asi 4 kilometrů. Jedná se o sopku, ale ne takovou, jakou známe ze Země: Ahuna Mons je ledová sopka (kryovulkán), která místo popela a lávy chrlí studený materiál. V minulosti jich na Cereře bylo zřejmě více, Ahuna Mons je poslední, která zbyla.
