Komety, které obdivujeme ze Země, jsou vlastně slepenci prachu a ledu. Pokud se přiblíží ke Slunci, začne se z nich uvolňovat prach a plyn, který vytvoří charakteristický chvost. Ze špinavé sněhové koule je najednou krásná vesmírná podívaná.
Měsíční chvost
Chvost mají také další tělesa ve vesmíru. Astronomové objevují planety, které obíhají tak blízko svých hvězd, že přichází o atmosféru. Její zbytky pak vytváří za planetou velký chvost. Možná to zní překvapivě, ale chvost má také Měsíc. Záření naší mateřské hvězdy hraje v tomto případě druhé housle, hlavním aktérem jsou meteoroidy.
Dopady na Měsíc
Měsíční atmosféra je nesrovnatelná se zemskou, takže vše, co se Měsíci připlete do cesty, dopadne v plné rychlosti na jeho povrch. Nemluvíme teď o asteroidech, ale spíše o menších tělesech do velikosti pár metrů.
Vědci podobné dopady monitorují, protože to, co dnes zní jako vědecké téma, může být jednou otázkou života a smrti a mohlo by ohrozit astronauty na povrchu Měsíce.
Při dopadu meteoroidu jsou atomy sodíku z měsíčního povrchu vystřeleny do kosmického prostoru, kde se srazí se zářením ze Slunce, které je tlačí od Měsíce pryč. U komet platí, že jejich chvost směřuje kvůli tlaku slunečního záření směrem od Slunce. Podobně je tomu v případě měsíčního sodíku.
Měsíc obíhá okolo Země s periodou zhruba jednoho měsíce. V průběhu několika dní v měsíci míří sodíkový chvost přímo na Zemi. Paprsek sodíku není vidět okem, ale speciální kamery ho mohou pozorovat po setmění nad obzorem.
Sodík patří Měsíci
Bostonská univerzita nedávno rozmístila po celém světě kamery, které dokáží pozorovat celou oblohu současně. Mohou spatřit polární záře nebo meteory, ale při použiti speciálního filtru vidí i sodík v atmosféře.
Každý rok v listopadu zasáhne Zemi meteorický roj Leonidy – jeho název vychází z latinského názvu souhvězdí Lva, ze kterého meteory vylétávají. V roce 1998 byl tento roj zvláště silný. Jedna z kamer v Texasu našla „skvrnu“ sodíku, která tam vydržela několik dní. Po dalších pozorováních a simulacích vědci dospěli k názoru, že původ sodíku není v zemské atmosféře, ale v povrchu Měsíce.
Meteorické roje můžeme pozorovat v době, kdy se Země střetává s prachovými částicemi z komet. Ve stejnou dobu dopadají tyto částice také na Měsíc, ale tam nezpůsobí výraznější uvolnění sodíku, jeho původ je spíš v nahodilých dopadech na povrch Měsíce.
Umělá hvězda
Objev je střípkem do mozaiky našich znalostí o Měsíci a jeho okolí. Sodík v atmosféře ve výšce 80 až 100 km bude mít původ v meteorech. Vědci tento sodík shodou okolností používají při pozorování vesmíru.
V zemské atmosféře dochází k turbulencím, které astronomická pozorování ruší. Velké dalekohledy proto používají adaptivní optiku. Pomocí laserového paprsku se rozsvítí atomy sodíku v atmosféře. V podstatě se v atmosféře vyrobí umělá hvězda.
Na základě pozorování této umělé hvězdy se zjistí aktuální stav atmosféry a zrcadla dalekohledu se mírně deformují tak, aby se vliv atmosféry na pozorování kompenzoval.
