V Praze se v současné době buduje už čtvrtá linka metra s označením D. Po dokončení kolem roku 2031 půjde o nejvyspělejší část podzemní dopravní sítě, kde budou jezdit plně automatizované vozy bez řidiče. Pro hlavní město to znamená pár hlubokých jam, ale jinak probíhají téměř veškeré práce neviditelně hluboko pod povrchem.
Podzemní dráha před půl stoletím
Kdybyste se strojem času vydali do Prahy před 55 lety, viděli byste kolem sebe jedno velké staveniště. Na konci 60. let minulého století se totiž naše hlavní město po letech příprav dočkalo výstavby své historicky první části metra neboli podzemní dráhy. V Londýně, Paříži nebo Budapešti už přitom takzvaná „podzemka“ fungovala déle než půl století.
Velké plány pro Prahu
Plány pro pražské metro se přitom objevily už dlouho předtím. Kolem roku 1900 se budovala nová kanalizace a právě tehdy padly první návrhy využít prováděné práce i k vybudování podzemky. Přišel s nimi pražský obchodník Ladislav Rott.
Ve 20. letech se začalo o stavbě uvažovat vážně. Byly vypracovány dopravní studie, které zjišťovaly dopravní zatížení, a podle nich byly navrženy hlavní linky metra. Do značné míry odpovídají tomu, co se o dalších 40 let později skutečně začalo v Praze budovat. Hlavním cílem bylo odlehčit dopravě na povrchu a usnadnit a zrychlit cestování mezi jednotlivými částmi rozrůstající se Prahy.
Metro jako kryt
Do stavby pražského metra promluvilo nakonec nejvýrazněji soupeření světových velmocí USA a Sovětského svazu. Jakmile se objevila hrozba jaderné války, začalo se o metru uvažovat nejen jako o dopravní tepně, ale také jako o podzemním krytu. Proto byly návrhy přepracovány.
Původně nemělo metro vést vůbec hluboko, mělo jít je o jakousi železnici vedenou pár metrů pod zemí. To by ale nebyl účinný kryt před teoretickým jaderným výbuchem. A tak se rozhodlo o pořádném zahloubení metra několik desítek metrů pod zem.
První zkušební stanice vznikla v letech 1953–1957 na Klárově nedaleko Strakovy akademie – Úřadu vlády. Metro tam ale nikdy nejelo, šlo hlavně o to vyzkoušet si stavební postupy a zajistit kryt pro politiky. V roce 1966 se začal už naostro jako první stavět úsek metra linky C mezi Kačerovem a Florencí.
Rozkopané hlavní město
Žádná stavba dosud nezasáhla do centra Prahy tak, jako budování metra. Výstavba prvního úseku trvala dlouhých 8 let. Velká část města byla kvůli tomu rozkopaná. Proti současnému způsobu stavby to byl totiž velký rozdíl.
Dnes razí tunely metra obrovské a plně automatizované razicí štíty. Ty si razí cestu pod povrchem jako žížala a za sebou nechávají hotový tunel. Jenže v 60. letech takové technologie neexistovaly. Často se kopalo z povrchu – například všechny stanice a některé tunely.
Zbylé tunely razili lidé svýma vlastníma rukama s pomocí pneumatických sbíječek. Sami také montovali betonové nebo kovové kusy tunelu. Byla to nesmírně namáhavá a nebezpečná práce. I tak bylo ale možné vyrazit za měsíc třeba 100 metrů.
Návštěva ve sklepě
Někdy se dokonce stalo, že se dělníci prokopali k někomu do sklepa. Zároveň byla během stavby učiněna spousta cenných archeologických nálezů. Pod kostelem sv. Pankráce se třeba našla rotunda z 9. století, jinde zase zbytky starých městských hradeb. Pro veřejnost se pražské metro – linka C – poprvé otevřelo 10. května 1974. Hned ten den ho využilo 300 000 lidí.
Která trasa je nejvytíženější?
Trasa metra C je na mapách značená červenou barvou. Jde o nejvytíženější trasu, která má také nejvyšší přepravní kapacitu. Ve špičce tu vozy metra jezdí v intervalech okolo jedné minuty.
Celkem dnes měří 22,7 km, čítá 20 stanic od konečné Letňany (sever) na konečnou Háje (jih) a vlaková souprava ji stihne projet za 38 minut. Najdeme na ní také dvě přestupní stanice: Muzeum, kde se přestupuje na zelenou linku metra A, a Florenc, kde přestoupíte na žlutou linku metra B. Za pár let se stane přestupní také Pankrác, kde se bude přestupovat na modrou linku D.
Mechanický pomocník
Od 80. let se pro další rozšiřování pražské sítě metra začaly používat první mechanizované razicí štíty. V roce 1985 byl tunelovací štít RŠF-1 poprvé vyroben v tehdejším Československu. Na délku měřil 102 m a vážil asi 800 tun. Využit byl pro vyražení tunelu z Florence do stanice Křižíkova. Měsíčně dokázal prorazit až 164 metrů.
Dnes už se nová trasa metra D razí těmi nejmodernějšími razicími štíty, kterým se říká TBM (z anglického Tunnel Boring Machine). Jsou to dlouhé válce, které mají vpředu soustavu řezáků, kterými se doslova prokutávají horninou. Automaticky odtěžují rozdrcenou zeminu a také samy umisťují betonové části tunelu. Ovládají se z pohodlné pilotní kabiny plné ovládacích prvků a monitorů.
Nejznámější razicí štíty v Česku jsou Adéla a Tonda – tak pojmenovaly děti z motolské nemocnice stroje, které před lety prodloužily linku A právě až do Motola.
Problém jménem Vltava
Trasa metra A se začala v Praze budovat jako druhá v pořadí. Začalo se v roce 1973 a první část byla dokončena o pět let později jako druhý úsek pražského metra. Šlo o 4,7 km mezi stanicemi Dejvická a Náměstí Míru.
Právě trasa A ale přinesla do té doby největší technickou překážku, a to řeku Vltavu. Tunely bylo nutné vybudovat 14 metrů pod dnem a využít nejvyšší povolený sklon kolejí, což je 4 %. V případě trasy C sklon nevycházel, a tak místo hloubení pod dnem řeky vymysleli inženýři jiné řešení: Na dno položili tunelové tubusy. Dnes už každá ze tří tras A, B i C přes řeku prochází.
Hraj si s metrem:
Geolokační hra Metro 50
U příležitosti oslav 50 let pražského metra připravil Dopravní podnik hlavního města Praha spoustu zajímavých doprovodných akcí. Kdybyste v následujících týdnech byli v Praze, můžete zavítat třeba na putovní výstavu.
Hlavně si ale můžete zahrát geolokační hru Metro 50. S její pomocí odhalíte krásu a technické zajímavosti jednotlivých stanic metra. Hrát můžete na Androidu i iOS a stáhnete ji na dpp.cz/metro50. Zároveň lze v Praze na lince 23 potkat speciálně upravenou historickou tramvaj, která svými polepy připomíná první vozy metra z roku 1974.
Mapa, trasy, rychlost a délka sítě:
Pražské metro v číslech
Trasy: A, B, C, D (staví se)
Délka sítě: 65,4 km
Průměrná rychlost: 35,85 km/h
Počet linek: 3
Počet stanic: 61
Nejhlouběji položená stanice: 53 m (Náměstí míru)
Nejdelší eskalátor: 87,2 m (Náměstí Míru)
Nejdelší vzdálenost mezi stanicemi: 2 748 m (Kobylisy – Nádraží Holešovice)
Nejkratší vzdálenost mezi stanicemi: 425 m (Muzeum – Hlavní nádraží)
Nejmladší stanice: 2015 – Bořislavka, Nádraží Veleslavín, Petřiny, Nemocnice Motol
Celkový počet vozů: 730
Metro ve světě:
- Ve 200 městech a 66 zemích je podzemní dráha
- Nejstarší na světě má Londýn, otevřeno 10. ledna 1863
- Nejrozsáhlejší sítí tratí se chlubí Soul, měří 940 km
- Největší počet stanic metra má New York, celkem 469 stanic (z toho 277 v podzemí).
- Nejrychleji cestuje metro v Tokiu, až 100 km/h
- Nejvíce lidí přepraví v čínském Pekingu, až 3,7 mld. lidí ročně
Hloubená vs. ražená stanice:
V Praze i jinde se stanice metra staví dvěma způsoby. Pokud je „mělká“, běžně do hloubek kolem 20 m, stanice se vykope. Pokud je ale hlouběji, od 25 m do 45 m, taková hluboká stanice se musí vyrazit podobně jako tunely.