V sedmém dílu seriálu o duševním zdraví, který vzniká ve spolupráci ábíčka a Linky bezpečí, se zaměříme na to, jak si užít prázdniny bez stresu.
Dlouhé dny volna. Žádné testy ani ranní vstávání a spousta času na zážitky. Prázdniny si často představujeme jako nejlepší část roku. Jenže co když nejsou? Co když se na tábor nebo prodloužený víkend těšíme celé měsíce a nakonec zjistíme, že to není ono? Co když většinu dovolené proprší? Nebo máme pocit, že všichni ostatní prožívají lepší prázdniny bez stresu než my?
Právě o tom jsme si povídali s psychoterapeutkou a lektorkou Linky bezpečí Petrou Trpkovou. A podle ní bývá problém často někde jinde. „Mám pocit, že očekávání jsou zabijáci dobrých chvil.“
Když plány a realita prázdnin neladí
Perfektní zážitky se většinou nedají naplánovat. To nejlepší často přichází nečekaně, právě proto, že od toho nic nečekáme. Toužíme po dokonalých prázdninách, které vídáme na sociálních sítích. Jenže takové prázdniny neexistují. Ani u nás, ani u lidí, které sledujeme.
Do příspěvků se totiž většinou dostane jen malý výsek reality – a zpravidla ten nejlepší. Málokdo sdílí, že nemohl spát, že ho bolelo břicho nebo že se večer pohádal s rodiči. I to ale k prázdninám a podpoře duševního zdraví patří. A možná právě díky horším chvílím dokážeme ocenit ty opravdu hezké.
Strach z tábora: Je normální mít obavy?
Odjezd na tábor nebo výpravu se blíží a v hlavě se nám mísí emoce. Těšíme se, jasně. Zároveň se ale můžeme bát. Co když se mi bude stýskat? Co když si nenajdu kamarády? Co když tam nebudu zapadat? Podle Petry Trpkové je to úplně normální.
„Je běžné, že děti pociťují dvě silné emoce zároveň: Že se těší a zároveň se bojí.“ Přechod do nového prostředí je zkrátka náročný. A někdy se k tomu přidává ještě další pocit – že bychom měli být spokojení, protože nám rodiče tábor zařídili. Jenže i na skvělém místě se člověk nemusí cítit dobře hned od prvního dne. Pro pohodové prázdniny a volné dny je důležité dát si čas a netlačit na sebe víc, než je potřeba.
Nuda o prázdninách pomáhá rozvíjet představivost
Nudu považujeme téměř za sprosté slovo. Přitom je nedílnou součástí prázdnin a možná i jednou z jejich největších výhod. Když totiž nesaháme každou volnou chvíli po telefonu, dostává mozek prostor dělat něco důležitého – třídit zážitky, myšlenky a zkušenosti. Jinými slovy si uklízí.
První chvíle bývají nepříjemné. Nevíme, co dělat, chodíme od jedné činnosti ke druhé a máme pocit, že se nic neděje. Jenže právě tehdy začíná pracovat představivost. Přicházejí nové nápady, chuť něco tvořit nebo objevit něco, na co během školního roku nebyl čas.
Konec prázdnin a návrat do školy: Smutek je přirozený
A pak jsou tu poslední dny volna. Reklamy na školní potřeby, první rozvrhy a pocit, že prázdniny zase utekly moc rychle. A nemusí se to týkat jen začátku školního roku. Pokud se v tu chvíli objevuje smutek, naštvání nebo obavy, není na tom nic zvláštního. Podle Petry Trpkové jsou takové pocity úplně přirozené, zvlášť pokud se člověk ve škole necítí dobře nebo si prázdniny opravdu užil.
Místo boje s nimi může pomoci je jednoduše přijmout. Konec prázdnin totiž neznamená, že bylo něco špatně. Znamená jen, že končí jedna etapa a začíná další. A stejně jako je normální těšit se na prázdniny, je normální být smutný, když končí.
Je v pořádku chtít být chvíli sám:
Prázdniny znamenají víc času s rodinou. A to je většinou fajn. Jenže i s lidmi, které máme rádi, nemusíme trávit všechen čas.
– „Když chci být sám, jsem nevděčný.“ Potřeba vlastního prostoru je normální.
– „Musím se účastnit všeho.“ Je v pořádku část programu vynechat.
– „Rodiče se urazí.“ Většinou pomůže vysvětlit, co právě potřebuji.
– „Když chci být sám, kazím dovolenou.“ Chvíle o samotě může pomoct, aby nám spolu bylo zase dobře.
Zajímá vás více tipů, jak si udržet psychickou pohodu a užít si volný čas naplno? Přečtěte si i další články na abicko.cz:
