Kraken je mytická nestvůra s mnoha chapadly, která pod hladinu stahuje nebohé námořníky i jejich plavidla. Lidé v něj věřili už od starověku, a jak dnes víme, vcelku oprávněně.
Pravěký kraken totiž patrně není nikdo jiný než některý z obřích druhů hlavonožců. Svého krakena ale měli i mořští plazi, kteří byli až dosud považováni za svrchované vládce druhohorních oceánů. S obřím hlavonožcem se mosasauři, ichtyosauři a plesiosauři dělili nejen o tento post, ale i o potravu. A někdy se jeho potravou stali i oni sami.
Měkcí predátoři: Jak se vyvíjeli pravěcí hlavonožci
Hlavonožci jsou jednou z nejúspěšnějších skupin bezobratlých živočichů: Na Zemi existují už přibližně půl miliardy let. První zástupci byli vybaveni schránkou, kterou však během dalšího vývoje odvrhli. Pevná vnější schránka se zachovala pouze u loděnek (rod Nautilus), které jsou považovány za živé fosilie.
U všech ostatních hlavonožců schránka buď v průběhu času úplně zmizela (chobotnice), nebo se transformovala do podoby vápenaté sépiové kosti (sépie) nebo chitinového meče (krakatice), které slouží jako opora těla. Tělo hlavonožců je extrémně měkké, což jim dodává výbornou ohebnost, pohyblivost a schopnost vmáčknout se i do té nejužší štěrbiny.
Rohovitý zobák a tajemství upíří chobotnice
Měkoučké tělo je pro hlavonožce výhodné, ale paleontologům přidělává vrásky na čele, protože se při výzkumu pravěkých zástupců nemají moc čeho chytit. Naštěstí jeden pevný prvek společný všem hlavonožcům přece jen existuje: Rohovitý „papouščí“ zobák, který se nachází v ústním otvoru uvnitř věnce chapadel a který je určený k louskání kořisti vybavené schránkou.
U největších zástupců je údajně schopný přecvaknout i ocelové lanko. Právě rohovité zobáky jsou často to jediné, co se z pravěkého hlavonožce na fosilním záznamu dochová. Je to málo, ale ze zobáku se dají vytáhnout podstatné informace – například o tom, jak byl jeho původní majitel vlastně velký.
Právě odhady velikosti na základě rozměrů fosilních zobáků vedly k objevu dost možná vůbec největšího hlavonožce a současně největšího bezobratlého živočicha všech dob. Šin Ikegami z univerzity v Hokkaidó s kolegy analyzovali 72 milionů až 100 milionů let staré nálezy z období křídy, které pocházejí z Kanady a z Japonska.
Zobáky patřily hlavonožcům rodu Nanaimoteuthis, který byl popsán v roce 2008. Vědci jej tehdy zařadili do řádu Vampyromorphida, z nějž přežil jediný zástupce: vampýrovka hlubinná (Vampyroteuthis infernalis).
Obří chobotnice větší než mosasaurus
Latinské jméno vampýrovky se dá přeložit jako „upíří chobotnice z pekla“. Je ale malá a pekelná jenom na pohled – živí se totiž takzvaným mořským sněhem, organickými zbytky, které se zvolna snášejí od hladiny oceánů a zachycují se v „deštníku“ jejích chapadel. Pravěký rod Nanaimoteuthis, který se vampýrovce podobá, ale který byl nyní zařazen do řádu chobotnic, byl naopak přesným opakem slova neškodný.
Druh Nanaimoteuthis haggarti dorůstal délky 7 až 19 metrů, což znamená, že ti největší jedinci byli dokonce větší než 18metrový Mosasaurus hoffmannii, jeden z největších známých druhů druhohorních mořských plazů. Zhruba 10metroví plesiosauři pak vedle ní museli vypadat jako nedochůdčata.
Obří chobotnice Nanaimoteuthis navíc nebyla žádný mírumilovný obr, který by se živil mořským sněhem nebo droboučkými planktonními živočichy. Druh Nanaimoteuthis haggarti i jeho menší příbuzný Nanaimoteuthis jeletzkyi byli aktivní predátoři, pro které byla v dospělosti většina ryb, korýšů a měkkýšů příliš malou kořistí.
Stopy opotřebení na jejich zobácích naznačují, že se živily právě lovem velkých mořských plazů včetně už zmíněných plesiosaurů a mosasaurů. Vybavené k tomu byly nejen velikostí, ale také vysokou inteligencí – hlavonožci jsou nejinteligentnější bezobratlí, kteří dokonce umí používat nástroje – a dlouhými chapadly, které kořist znehybnily předtím, než ji chobotnice zabila stiskem zobáku.
Nový pohled na bezobratlé a dlouhověký amonit
V období křídy mezi hlavonožci zřejmě existovali i jiní giganti – schránka amonita Parapuzosia seppenradensis měla zhruba dvoumetrový průměr. Krakatice Enchoteuthis melanae mohla podle některých odhadů měřit tři, podle jiných téměř dvanáct metrů, což by bylo srovnatelné s moderní krakaticí obrovskou. Objev devatenáctimetrových chobotnic je nicméně výrazně přesahuje.
Doklady o jejich aktivní predaci také narušují uznávanou představu, že během posledních zhruba 370 milionů let se na vrcholu potravních řetězců nacházejí velcí zástupci obratlovců, zatímco bezobratlí živočichové slouží jako jejich kořist.
Velký a dlouhověký:
Sponkovitý hlavonožec amonita se žil 200 let
Amonity známe jako pravěké hlavonožce s plochou „šnekovitou“ schránkou. Na fosilním záznamu se ale dochoval i bizarní druh, jehož dvoumetrová schránka má tvar kancelářské sponky na papír.
Diplomoceras maximum žil asi před 68 miliony let v moři kolem Antarktidy – a žít mohl pořádně dlouho. Izotopová analýza nalezené schránky tohoto druhu v roce 2020 naznačila, že sponkovitý hlavonožec se dožil asi 200 let. Překvapivý údaj je to zejména proto, že moderní hlavonožci včetně obřích krakatic jsou poměrně krátkověcí a dožívají se jen několika let.
