Nemálo věcí, které máte doma – nábytek, elektronika a jiné vybavení – strávila pár týdnů cestou na velké zaoceánské nákladní lodi. Světová moře dnes brázdí okolo 60 000 takových lodí včetně tankerů, výletních lodí nebo těch převážejících sypký náklad jako je obilí či uhlí.
Všechny dohromady spotřebují každý rok 300 milionů tun těch nejméně kvalitních fosilních paliv a vyprodukují 3 % světových emisí. Lodě urazí tisíce kilometrů a cesty mohou trvat i měsíce. Nebylo by potom lepší pohánět je něčím efektivnějším, než jsou fosilní paliva a gigantické spalovací motory?
Armáda a atom
Armády nejvyspělejších států, jako jsou USA, Británie či Francie už na to přišly v 50. letech minulého století. Jejich největší lodě a ponorky pohání jaderná energie. Má to spoustu výhod: mnohem menší prostorové nároky na skladování paliva, celkově menší strojovna, méně časté zastávky pro doplňování paliva, mnohem vyšší efektivita. Tak proč ještě po světě neplují také běžné nákladní lodě na atom? Odpověď není jednoduchá a vyžaduje komplexní pohled na celou problematiku jaderného pohonu.
První civilní lodě na jaderný pohon
Předně je třeba si říct, že nejde o novou myšlenku. V 60. letech, kdy jaderná energetika zažívala zlaté časy a uvažovalo se dokonce i o jaderných letadlech, vznikla první experimentální civilní nákladní loď na jaderný pohon.
Šlo o americkou NS Savannah. Podobně v Německu vznikla o pět let později jaderná nákladní loď Otto Hahn, která sloužila spolehlivě 10 let. A do třetice vznikla ještě japonská Mutsu. Tyto jaderné lodě ukázaly na největší problémy nukleárního pohonu a tím byla jeho nákladnost.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
