Mnohá zvířata, která se z divočiny přestěhovala do blízkosti lidí, zjistila, že popelnice a různé kontejnery na odpadky jsou zdrojem úžasných dobrot. Pověstní jsou tím severoameričtí mývalové nebo třeba medvědi. To jsou však silná zvířata, která si s víkem nádoby snadno poradí, případně ji převrhnou, aby se vysypala. O to překvapivější je, že stejně šikovní mohou být i papoušci.
Zvědavý a chytrý papoušek
Kakadu žlutočečelatý je nesmírně zvědavý, přizpůsobivý a mimořádně inteligentní. Původně žil v lesích, ale zvykl si na lidi a dnes je k vidění i ve velkých městech. Už dřívější pokusy ukázaly, že má neuvěřitelné schopnosti. Umí používat jednoduché nástroje, řešit úkoly, dokonce existuje pozorování, kdy tento papoušek „tančil“ do rytmu hudby. Ale to všechno předváděli jedinci chovaní v zajetí.
Nová dovednost
Nová dovednost se objevila u divokých kakaduů žijících ve městě Sydney, kde je vědci několik let sledovali. Na začátku byl náhodně vzniklý videozáznam, na němž kakadu nadzvedává těžké víko popelnice, přidrží si ho nohou a pomalu se šourá po jejím obvodu, až se mu podaří víko překlopit. A pak už si jen vybírá laskominky, kterými lidé opovrhli.
Rychlý postup
Videozáznam vědce zaujal natolik, že se rozhodli zjistit, zda šlo o náhodu, nebo si popelnice dokážou otevírat i další kakaduové. Ke svému údivu objevili podobně šikovné papoušky hned ve třech různých obvodech města Sydney. Ale tím překvapení neskončilo, už o rok později si popelnice otevírali kakaduové ve 44 obvodech! Aby vědci zjistili, kteří konkrétní jedinci to dovedou a jak se tato dovednost šíří, označili přibližně 500 jedinců barevnými tečkami.
Pozorní žáci
Ze všech označených papoušků umělo zpočátku popelnici otevřít přibližně 10 %, většinou samců. Ostatní čekali a pozorovali je, aby jejich postup následně napodobili. Nová dovednost se tak rychle šířila. Mezi skupinami žijícími v těsném sousedství se přitom šířila nápadně rychleji než do vzdálenějších oblastí. Také způsob, jak papoušci popelnice otevírají, je u jedinců žijících v jedné lokalitě shodný, zatímco vzdálenějších skupin je často otevírají trochu jinak.
Účí se pozorováním
To všechno dokazuje jediné: kakadu žlutočečelatí se novým dovednostem učí vzájemným pozorováním – sledují jeden druhého a úspěšné pokusy napodobují. Tato schopnost učit se pozorováním druhých je typická pro lidi – děti se učí pozorováním svých rodičů, později kamarádů a spolužáků. Podobnou schopnost má ale jen omezený počet zvířat a ten nyní rozmnožili papoušci. Výzkum ale nekončí. Vědci chtějí sledovat, zda se nová dovednost rozšíří i do dalších měst, vyzvali proto veřejnost, aby se do sledování kakaduů zapojila také.
Velký a hlučný
Kakadu žlutočečelatý (Cacatua galerita) je jedním z největších druhů kakaduů, je přibližně 50 cm dlouhý. Patří také k nejrozšířenějším, žije v celé východní Austrálii, na Nové Guineji a některých indonéských ostrovech. V některých oblastech vytváří natolik početná hejna, že je považován za škůdce. Přesto je jeho vývoz z Austrálie zakázaný. Protože se však dobře množí v zajetí, je jedním z často chovaných velkých papoušků. Je dostupný i u nás, ale jeho chov není bez problémů. Nejenže potřebuje hodně prostoru, ale je velmi hlučný, bývá agresivní a dovede ledacos zničit.
