Měsíc i Mléčná dráha
Skarabové neboli vrubouni jsou známí jako posvátní brouci, kteří si v poušti válejí kuličky hnoje a kladou do nich vajíčka. Jihoafrický druh Scarabaeus satyrus na sebe před několika lety připoutal pozornost objevem, že se při svých nočních cestách s nepostradatelnou kuličkou orientuje nejen podle světla Měsíce, ale také Mléčné dráhy. Což bylo do té doby známé pouze u obratlovců včetně člověka.
Nyní se o těchto vrubounech mluví znovu v souvislosti se světelným znečištěním. Tedy umělým světlem, které nepřirozeně osvětluje noční oblohu a které je prokletím všech pozorovatelů hvězd.
Znečištění světlem
Světelným znečištěním však netrpí jen astronomové, ale hlavně noční zvířata. Ta, která během evoluce přišla na to, že predátorům, parazitům nebo úmornému horku mohou uniknout, pokud stráví den v úkrytu a vylezou z něj až v noci. Nočnímu způsobu života se dokonale přizpůsobila a problém s orientací za tmy elegantně vyřešila tím, že jako kompas používají světlo nebeských těles.
Je logické, že světelné znečištění těmto druhům orientaci komplikuje, ale kupodivu až dosud na to neexistovala žádná vědecká studie. První, která přinesla tvrdé důkazy, proběhla opět u jihoafrických skarabů.
Skarabové bez kompasu
Vědci ze švédské Lundské univerzity spolu s kolegy z jihoafrické Witswatersrandské univerzity experimentovali na místech s rozdílnou mírou světelného znečištění: v jasně osvětlené metropoli Johanesburgu a ve venkovské provincii Limpopo, kde je noční nebe dosud přirozeně temné. Skaraby i s jejich kuličkou posadili doprostřed kruhového disku a sledovali, jak se budou orientovat.
Výsledky byly jednoznačné: V přítomnosti umělého zdroje světla brouci nebyli schopní využít svůj nebeský kompas. Místo svitu hvězd, Měsíce a Mléčné dráhy, se zmateně orientovali podle pouličních lamp, osvětlených budov nebo reklamních neonů.
Jako ta včela
Skarabové mají sklon rozptýlit se do prostoru tak, aby si vzájemně nekonkurovali a vyhýbali se vzájemným střetům. Za přímého světelného znečištění to ale přestává platit. Skarabové přijali strategii majáku – měli sklon stahovat se ve větším počtu k jednomu světelnému zdroji.
Ale i nepřímé světelné znečištění, jaké je v okolí měst, mělo svůj dopad. Na noční obloze prozářené umělými světly hvězdy, Měsíc i Mléčná dráha zanikají. Skarabové se pak nemají „čeho chytit“ – jejich světelný kompas je příliš slabý a přímé zdroje umělého světla také nejsou k dispozici. Výsledkem je dezorientace – chudák skarab je zmatený jako ta příslovečná včela.
