Ikonou dravých dinosaurů je bezesporu tyranosaurus. U býložravých není tato pozice tak jednoznačně obsazena, ale můžeme se vsadit, že jedním z nejčastěji jmenovaných dinosaurů by byl svrchně křídový Triceratops.
Triceratopsové byli k vidění už v prvním filmovém Jurském parku, který šel do kin v roce 1993. Možná si pamatujete dojímavou scénu s nemocnou samicí, možná si vybavíte pohled na triceratopsí stádečko.
Jurský park na tenkém ledě
Ačkoli v Jurském parku bylo pár chyb, snahu o vědeckou přesnost jeho tvůrcům upřít nemůžeme. U triceratopsů ale vstoupili na poněkud tenký led. Triceratopsové byli býložravci, oblíbená kořist tyranosaurů. Žít ve stádech a společně se bránit útokům by pro ně jistě bylo výhodné.
Můžeme také spekulovat o tom, že patřili k migrujícím druhům, které spoléhají na kolektivní znalost správné trasy a zdrojů potravy. Představa triceratopsů, kteří žili ve stádech jako afričtí sloni, proto zní velmi logicky. Není divu, že si filmaři troufli ji ztvárnit!
Slon nebo nosorožec?
Teoriím o společenském chování triceratopsů však vůbec neodpovídají fosilní nálezy, z nichž tento dinosaurus vychází spíš jako samotářské zvíře. Pak by se triceratopsové víc než slonům podobali například nosorožcům.
Ačkoli totiž byli velmi početní a jejich fosilie jsou běžné, naprostá většina nálezů jsou osamocená zvířata. Výjimek, které by mohl naznačovat stádový život triceratopsů, je jen pár: Trojice mláďat z jihovýchodní Montany. Dva dospělci s mládětem z Wyomingu. A konečně pochroumané obratle v ocasu triceratopse, který mu zřejmě přišlápl jiný triceratops.
Není to tyranosaurus
Mohlo by se tedy zdát, že oblíbená představa triceratopsů žijících ve stádech je jen fantazie. Jenže pak přišlo léto roku 2013, v němž se skupina paleontologů z Nizozemského centra pro biodiverzitu Naturalis vydala do jednoho lomu ve Wyomingu. Vědci doufali, že v něm najdou kostru tyranosaura, na vykopávkách se ale před nimi místo ní vynořila ze země typicky rohatá lebka triceratopse.
A pak další. A ještě další. Expedice se neplánovaně protáhla: Uvolnění nálezů z podloží a jejich výzkum zabraly víc než jednu dekádu. Není divu – celkem tu vědci našli víc než 1200 kostí a jejich fragmentů, které patřily nejméně pěti jedincům rodu Triceratops.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
