Zavalití tuleni nejsou tlouštíky pro nic za nic – stejně jako kytovci mají silnou vrstvu podkožního tuku, který slouží nejen jako zásobárna energie, ale především izolační vrstva umožňující pobyt v chladné mořské vodě. Tulení tuk ovšem oceňují nejen sami tuleni, ale také jejich predátoři, jako jsou žraloci, kosatky dravé nebo arktičtí lední medvědi.
Tuleni obecní navíc mají tu smůlu, že se stávají i kořistí vlastních příbuzných – lachtanů ušatých, čepcolů a tuleňů kuželozubých a kroužkovaných. Nebezpečí ale může čekat i na pevnině, kde se tuleně naučili lovit vlci (více níže) a také kojoti. Ti se podle vědců, kteří lov zdokumentovali, zaměřují hlavně na mláďata.
Záhada tuleních lebek
Na počátku nečekaného objevu byla malá záhada – narůstající hromádka pozůstatků zabitých a snědených tuleních mláďat s oddělenou hlavou, kterou na kalifornské pláži chráněné oblasti MacKerricher State Park našla Sarah Grimesová z Kalifornské univerzity v Santa Cruz. Její existenci si zprvu nedokázala dost dobře vysvětlit.
Ulovená mláďata byla pokaždé záměrně dotažena na jedno a to samé konkrétní místo. Ale kým? V této oblasti žijí medvědi baribalové, rysi i pumy a každý z těchto druhů mohl být oním záhadným lovcem. Otisky tlap, stopy boje a tažné čáry v písku však nakonec ukázaly na kojota prérijního, který je vzhledem k velikosti daleko méně pravděpodobným predátorem.
Nahrávky lovu tuleňů
Aby získali nezvratný důkaz o lovu tuleních mláďat kojoty, instalovala Sarah a její kolegové kamery spouštěné pohybem, kterým se v sezoně let 2023 a 2024 podařilo zaznamenat hned tři případy úspěšného lovu. Zaznamenané případy jsou zřejmě jen špičkou ledovce, protože úmrtnost tuleních mláďat se od roku 2016 v oblasti MacKerricher State Park nápadně zvýšila.
Ulovená mláďata byla přibližně stejně velká jako sami kojoti, kteří se z úlovku krmili po řadu dní. Kojoti nejprve oddělili lebku od těla a vyžrali z ní mozek, potom se věnovali zbytku kořisti.
Vědci predátory natočili!
Kojoti v mnoha lidech nebudí velké sympatie, zatímco roztomilá tulení mláďata má rád asi každý. Vědci připouštějí, že jejich objev PR (veřejnému vnímání) kojotů dvakrát nepomůže. Upozorňují proto, že tito predátoři nedělají nic špatného – lov tuleních mláďat je zcela přirozená interakce mezi dvěma živočišnými druhy.
Je také docela dobře možné, že kalifornští kojoti se vydávají na pláže lovit tuleně po celá staletí – jen si toho zatím nikdo nevšiml. Kojoty ulovená mláďata jsou také vítaným zdrojem potravy pro další živočichy včetně krkavců, kondorů a orlů bělohlavých.
Pryč z pevniny: Mláďata v ohrožení
Podle fotografií, které autorům studie zaslali jiní vědci, se také zdá, že kojoti tuleně neloví jen v Kalifornii, ale i v dalších státech na americkém pobřeží. Tlak suchozemských predátorů přitom zřejmě ovlivňuje to, kde tuleni přivádějí svá mláďata na svět. Počet tuleňů na plážích MacKerricher State Park se od roku 2018 snížil a tuleni také začali upřednostňovat kamenité výběžky pevniny, kam mají kojoti horší přístup.
I tato dynamika podle vědců není nic nového. Před pár stoletími, kdy se kalifornská pobřeží hemžila pumami a medvědy, se tuleni rozmnožovali na přilehlých ostrovech. Na pevninu se odvážili teprve nedávno – a pokud se mezi poměrně hojnými kojoty lov tuleních mláďat stane běžnou záležitostí, možná ji časem zase opustí. Trend chodit si za potravou k moři se ostatně netýká jen kojotů a severní Ameriky.
Co loví vlci v Severní Americe?
Severoameričtí vlci jsou především lovci velkých kopytníků. Populace z aljašského Národního parku Katmai však v době úbytku jelenů projevila nebývalou kreativitu a za potravou začala ve velkém chodit na pláž a do moře. Od roku 2016 vědci opakovaně zaznamenali, jak vlk ulovil tuleně nebo dokonce vydru mořskou. Na tuleně si vlk počíhal na břehu – počkal, až připlave, zakousl se mu do ocasní ploutve a vytáhl ho na pevninu. K ulovení vydry ale došlo na ostrově, vlci tedy museli překonat moře.
Šakalové loví mláďata lachtanů:
Nebojácní lupiči
Každý rok se na nehostinných plážích namibijského pobřeží Atlantického oceánu shromažďují tisíce lachtanů jihoafrických, kteří tu přivádějí na svět svá mláďata. Těm ale hrozí nečekané nebezpečí ze strany místních psovitých šelem. Šakalové čabrakoví nemají strach se mezi o mnoho většími a poměrně agresivními lachtany volně pohybovat. A využít každé příležitosti uchvátit některé z nově narozených mláďat.
Pumy se vrací:
Stěhování kolonií tučňáků
Trend lovu potravy v mořských ekosystémech se netýká jen psovitých šelem. Dokladem jsou i pumy, které žijí v Patagonii. V době, kdy jich na kontinentu žilo hodně, zakládali místní tučňáci magellanští svá hnízdiště na ostrovech, kam za nimi tyto kočkovité šelmy nemohly. Když ale místní farmáři pumy prakticky vybili, tučňáci hnízdiště rozšířili i na pevninu. V současné době díky ochraně počet pum zase stoupá – a tučňáci raději vyklízejí pole.
