Obří srážka asteroidů: Důkazy z vesmírného dalekohledu Jamese Webba jsou tady

Obří srážka asteroidů: Důkazy z vesmírného dalekohledu Jamese Webba jsou tady
Sdílej
 
Vesmírný dalekohled Jamese Webba loni přinesl důkazy o střetu dvou obřích asteroidů u blízké hvězdy Beta Pictoris. Jak vypadala mega srážka v kosmu?

Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) byl vypuštěn v roce 2021 a pracovat začal po polovině roku 2022. Od Slunce musí být odstíněn obří clonou, a tak nemůže pozorovat Merkur nebo třeba Venuši a Měsíc.

Vše ostatní ale ano. Kromě těles Sluneční soustavy pozoruje i vzdálené galaxie nebo cizí planetární soustavy. Nyní se podíval na slavnou hvězdu Beta Pictoris, kterou vědci zkoumají už desítky let. 

Obří kolize u hvězdy Beta Pictoris

Beta Pictoris je poměrně blízká a jasná hvězda, která se nachází 63 světelných let od nás. Pro vědce je zajímavá především kvůli tomu, že je velmi mladá. Její stáří se odhaduje na 20 milionů let. Pokud bychom to přirovnali k stáří Sluneční soustavy, tak je Beta Pictoris zhruba tříměsíční dítě.

Okolo hvězdy se stále nachází disk materiálu, ze kterého vznikají planety. V letech 2004 a 2005 tam již nefungující Spitzerův vesmírný dalekohled objevil velké množství prachu, a to konkrétně krystalické křemičitany, které se běžné vyskytují v okolí mladých hvězd i na Zemi. 

Prach? Není! Webb nic nenašel

Vědci původně očekávali, že pozorovaný prach je důsledkem neustálých srážek menších těles. V takovém případě by byl prach neustále doplňován. Když se ale na okolí Beta Pictoris podíval mnohem výkonnější Webbův dalekohled, žádný prach nenašel. Podle vědců to má jediné možné vysvětlení.

Okolí Beta Pictoris (hvězda je odstíněna a její pozici ukazuje bílá hvězdička) na snímku z JWST. Vpravo je „kočičí ocas“ •  NASA and M. Kornmesser, NASA-JPL, ESO / A.-M. Lagrange et al., ASA, ESA, Daniel Apai (University Of Arizona), Glenn Schneider (University Of Arizona), NASA / JPL-CALTECH / T. Pyle (SSC)

Spitzer před 20 lety pozoroval následky obří kolize dvou velkých asteroidů nebo možná zárodků planet. V důsledku toho vzniklo velké množství prachu, který byl zářením hvězdy postupně vytlačen ven z rodícího se planetárního systému a JWST ho tak už nenašel. 

Vědci u mladých hvězd nacházejí dva typy disků, ze kterých vznikají planety – protoplanetární disk obsahuje velké množství prachových částic o velikosti písku, které se postupně slučují do větších těles. Vzniká tak základ planety, jako je Země, nebo jádro větší planety, která na sebe nabalí plyn z disku. V takovém případě dojde ke zformování planety podobné Jupiteru.

Kolize asteroidů •  NASA and M. Kornmesser, NASA-JPL, ESO / A.-M. Lagrange et al., ASA, ESA, Daniel Apai (University Of Arizona), Glenn Schneider (University Of Arizona), NASA / JPL-CALTECH / T. Pyle (SSC)

Jakmile se v centru disku zrodí hvězda, odfoukne zbývající prach a my pak pozorujeme disk trosek, ve kterém se už jemný prach nenachází. Beta Pictoris byla v roce 1983 jednou z prvních hvězd, u které byly podobné disky objeveny. Později se zjistilo, že jsou tam dokonce dva. 

Dvě planety, dva obří světy

Beta Pictoris je sice mladá ale už i dost stará na to, aby se u ní zformovaly planety. A ony tam opravdu jsou! První byla objevena v roce 2008, druhá teprve před pár lety. Jsou to jedny z mála planet u cizích hvězd, které pozorujeme přímo. Přístroje dokáží odstínit světlo hvězdy a pozorovat, jak planety okolo ní obíhají.

Disk trosek u Bety Pictoris na snímku z Hubbleova dalekohledu •  NASA and M. Kornmesser, NASA-JPL, ESO / A.-M. Lagrange et al., ASA, ESA, Daniel Apai (University Of Arizona), Glenn Schneider (University Of Arizona), NASA / JPL-CALTECH / T. Pyle (SSC)

Obě planety jsou obří světy desetkrát hmotnější než Jupiter. Jedna oběhne okolo hvězdy za 23 let, druhá za 3 roky. Na vzdálenější planetu se už JWST podíval a současně vyloučil existenci třetí planety – ale jen na vzdálenějších dráhách. Při odstínění světla hvězdy se samozřejmě odstíní (zablokuje) i její nejbližší okolí, takže případná planeta nám může uniknout.

Studium podobných planet a disků je důležité, protože nám pomáhá pochopit, jak vznikla před 4,6 miliardy let naše Sluneční soustava.

Kočičí ocas ve vesmíru:

Mňau! Co to je?

JWST pozoroval hvězdu Beta Pictoris už několikrát různými přístroji a v budoucnu si to určitě zopakuje. Před dvěma lety pozoroval blízko hvězdy „kočičí ocas“. Je to další struktura u této hvězdy, která je tvořena teplejším prachem a je výrazně skloněna vůči diskům z trosek. Je možné, že jde o důsledek velké srážky asteroidů. Podle vědců materiál v kočičím ocasu připomíná ten z povrchu asteroidů ve Sluneční soustavě

Super pohled do vesmíru: Odhalte zářící galaxii očima Webbova dalekohledu

Super pohled do vesmíru: Odhalte zářící galaxii očima Webbova dalekohledu

Hubbleův teleskop umírá: Jak prodloužit život vesmírného dalekohledu?

Hubbleův teleskop umírá: Jak prodloužit život vesmírného dalekohledu?

Super foto z vesmíru: Nový pohled na Krabí mlhovinu

Super foto z vesmíru: Nový pohled na Krabí mlhovinu

 

Články odjinud