Hráč v černém trikotu kličkuje mezi soupeři, rozbíhá se a bodlem kope do míče. Soupeřův brankář v modrém skáče k zemi, ale už je pozdě. Pod rukou mu míč proklouzl za brankovní čáru. Góóól! Žádný velký jásot se ale z tribun neozývá. Nejsme totiž na stadionu, ale na zápase robotických humanoidních fotbalistů jménem RoboCup.
Umělý člověk robot
Stroje napodobující člověka nejsou ničím novým. Slovo robot vymyslel před sto lety český malíř Josef Čapek, bratr jen o málo slavnějšího spisovatele Karla. Ten ho také poprvé použil, a to v divadelní hře R.U.R.
Nápad vyrábět mechanické lidi nebo i zvířata je ale mnohem starší. První zmínky se datují až do starověkých říší, jako bylo Řecko, Čína a Persie. Od té doby urazili roboti dlouhou cestu. Vyhrát fotbalový zápas proti lidským šampionům zatím ale pořád neumí. To se začíná měnit.
Fotbal, to je hra
Před 25 lety si skupina univerzitních profesorů převážně z Japonska řekla, že by bylo dobré s robotikou trochu pohnout kupředu. Položili si otázku, co lidi na po celém světě spojuje? A napadl je fotbal.
Vymysleli proto RoboCup, mezinárodní robotickou fotbalovou soutěž. Jejím oficiálním dlouhodobým cílem je to, aby se do poloviny tohoto století proti sobě na hřišti postavily týmy lidských a robotických šampionů.
Liga nejmenších robotů
Začít se ale musí od píky. První ročníky soutěže, ve kterých na malém stolním hřišti honily balon pojízdné šedé krabičky s barevnou kuličkou nahoře, moc důvěry v budoucnost robotů nevzbuzovaly. Jenže vývoj šel rychle kupředu.
Soutěž se rozčlenila na různé ligy, podobně jako skutečný fotbal. Liga nejmenších robotů už roce 2007 dokázala svádět na malém hřišti urputné zápasy, ve kterých se neživí hráči rychle přesouvali po hřišti, přihrávali si, pracovali s balonem a stříleli góly.
První RoboCup
Prvního ročníku soutěže RoboCup, který se uskutečnil v Japonsku v roce 1997, se zúčastnilo 38 týmů z 11 zemí světa. Popularita robotických fotbalistů ale rychle stoupala. O třináct let později proti sobě v Singapuru nastoupilo rekordních 500 týmů ze 40 zemí světa!
Že nejde o právě malou akci dokládá i fakt, že jen přímých účastníků bývá až 3000. RoboCup už dnes není jedinou soutěží podobného typu, inspiroval mnohé další podobné podniky. Stále ale zůstává tou největší.
Udělej si fotbalistu
Týmy, které se na RoboCup přihlašují, pocházejí z nejrůznějších odvětví. Můžou být z výzkumných laboratoří zaměřených na strojírenství, lékařskou robotiku, interakci člověka s roboty, učení a podobně. Každý tým musí svého robota od základu postavit a naprogramovat. Pro ty, kdo nemají možnost nebo nechtějí stavět hardware, existuje „simulační“ liga, kde jde pouze o programování.
Roboti vs. lidé
Od začátku minulého desetiletí se schopnosti robotů všech začaly výrazně zlepšovat. Dokonce do takové míry, že v lize středně velkých krabicových robotů se ujala nová tradice. Na konci každého RoboCupu si roboti zahrají přátelské utkání proti lidem.
Roboti umí udržet míč, obcházet s ním protihráče nebo si přihrávat přes celé hřiště. Minulý rok se roboti na RoboCupu v Portugalsku postavily týmu profesionálních ženských fotbalistek Vitória SC z města Guimarães. Fotbalistky měly v průběhu zápasu jasně navrch, ale nechaly roboty vyrovnat, aby zápas skončil penaltami. A na ty nakonec vyhráli roboti!
Hlavně neplést nohama
Vývoj ligy humanoidních robotů, kteří jsou menší než dospělí lidé, ale s dvěma rukama a nohama, jde o něco pomaleji, než těch „krabicových“. Už jen stát a kopnout do míče totiž byl pro roboty velké asi jako starší dítě obtížný úkol.
Roboti dříve dokonce museli mít dlouhou elektrickou přípojku, aby se vůbec chvíli na hřišti vydrželi pohybovat. Fotbal může člověku připadat jako jednoduchá hra, ale ve skutečnosti jde o komplexní systém úkonů, který pro stroje není jednoduchý.
Na cestě za pohárem
Humanoidní roboti navíc nesmí švindlovat, třeba vidět všude kolem sebe, což naopak „krabicoví“ robofotbalisté můžou. Účastníci nedávných RoboCupů potvrzují, že humanoidní liga má do cíle vytyčeného pro rok 2050 pořád ještě hodně daleko.
A nejen liga, ale robotika obecně. Dokonce ani ti nejlepší humanoidní roboti dneška, třeba slavný Atlas od Boston Dynamics, není tak rychlý a hbitý jako nejlepší fotbalisté dneška. I když se tam postupně dopracovává a během následujícího čtvrtstoletí určitě udělá velké skoky kupředu.
K čemu to je?
Čutání merunou je samozřejmě skvělý sport pro malé i velké lidi. Proč to ale učit roboty? Cílem RoboCupu (zatím) není doopravdy sestrojit lidem podobné roboty schopné porazit FC Real Madrid nebo Manchester United. Hlavním úkolem je přilákat k robotice a programování malé i velké nadšence z celého světa. A ti pak svými nápady mohou posouvat robotiku každý rok o kus dál.
Fotbalista skladníkem
Skvělým důkazem je Raffaello D'Andrea, spoluzakladatel americké firmy Kiva Systems. Raffaello dovedl svůj tým k vítězství v malé lize RoboCupu v ročnících 1999–2003. Jeho roboti se pak staly inspirací pro roboty Kiva Systems, kteří způsobili doslova revoluci v oblasti velkých skladů.
To jsou ty obrovské plechové „krabice“ na polích vedle velkých měst, odkud vám chodí zboží, které si objednáte v e-shopu. Skladovací roboti Kiva připomínající velké robotické vysavače měli takový úspěch, že si firmu v roce 2012 koupil Amazon.
Takže tisíce malých modrých mechanických potvůrek jezdí třeba i v jeho novém českém skladu v Kojetíně. Amazon také své roboty neustále vylepšuje. Minulý rok představil nové modely Cardinal a Proteus, které jsou samostatnější než kdy předtím.
