Ten, kdo se přišel v uplynulých měsících podívat na Festival vědy a techniky nebo Maker Faire na Výstavišti Brno, neměl šanci přehlédnout bílého, člověku nápadně podobného robota. Jeho jméno zní InMoov a pochází z Francie, kde vznikl stejnojmenný open-source projekt.
Jenže tenhle konkrétní exemplář si ve skutečnosti vytiskl doma Jan Toman, tehdy ještě středoškolák z jihomoravské Břeclavi, na své vlastní 3D tiskárně.
Open-source robot InMoov: kolik filamentu (a peněz) stojí 3D tisk?
InMoov je open-source robot sloužící k výukovým a předváděcím účelům, kterého si může doma vytisknout a sestrojit kdokoliv, kdo má potřebné vybavení a kuráž.
Honza, dnes student druhého ročníku oboru Telekomunikace na Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií Vysokého učení technického v Brně, na něj spotřeboval přibližně 17 kg filamentu (náplně do 3D tiskárny).
Konstrukce robota je navržena tak, aby všechny součástky byly běžně dostupné a šly vytisknout, případně sehnat dle instrukcí v internetových obchodech. Řeč je například o šroubcích, pružinkách, ale také servomotorech a řídicí elektronice.
Jak si vylepšit humanoidního robota: Pokročilá mimika a senzory doteku
Honza začal se stavbou robota před zhruba čtyřmi roky, od té doby jej postupně vylepšuje a obohacuje o nové funkce. Změnil také některé 3D modely tak, aby dané části robota fungovaly lépe.
Letošní verze má mimo jiné pokročilejší mimiku a také nové robotické ruce. Ty díky senzorům tlaku zajišťují citlivější dotek a přesnější stisk, což umožňuje přirozenější interakci v podobě podávání ruky návštěvníkům každého věku.
Robot už zvládá i pohyby celého těla, zatím však neumí chodit. A těžko říct, zda se to někdy naučí. Bezpečný autonomní pohyb v prostředí plném lidí je totiž úloha, nad kterou bádají ti nejlepší konstruktéři z celého světa.
Umělá inteligence (AI): Honzův sen o přirozené komunikaci
Podle „makera“ Honzy je vůbec největším lákadlem, které fascinuje téměř všechny návštěvky, obličej robota. „Pod silikonovou maskou se skrývá 17 servomotorů, které ovládají mimiku – mrkání, pohyb očí, úsměv nebo třeba zvednutí obočí. Děti na to reagují úplně spontánně: ‚Hele, on na mě mrknul!‘ V tu chvíli mají pocit, že robot opravdu žije,“ vysvětluje.
Jeho velkým snem je rozšíření projektu InMoov o umělou inteligenci tak, aby robot nevykonával jen předpřipravené příkazy, ale uměl skutečně přirozeně reagovat na vstupy z okolí.
Zeptejte se komunity: Kde sdílí zkušenosti stavitelé InMoov?
K tomu ale povede ještě dlouhá cesta, a to i skrze spolupráci s ostatními studenty a kutily, kteří si postavili svoji verzi robota InMoov a jsou tak součástí stále rostoucí komunity.
„Na Discordu si vyměňujeme zkušenosti. Řešíme nejrůženější věci od drobností (jak složit díly nebo jaké šroubky použít) až po elektroniku, programování nebo návrhy nových částí a funkcí,“ objasňuje Honza, kde sbírá část inspirace.
Budoucí využití: Studentský projekt i společník pro moderní seniory
Na rozdíl od spousty dalších téměř lidských robotů, o kterých jsme v ábíčku psali v minulosti (najdete je v ABC 5/2025 a na webu abicko.cz), se zatím nepočítá s tím, že by InMoov zamířil do průmyslových hal.
„Je to hlavně projekt, na kterém se člověk naučí základy 3D tisku, mechaniky, elektroniky, programování a získá širší přehled,“ vysvětluje Honza. Připouští ale, že do budoucna by InMoov mohl najít využití třeba v domech seniorů, restauracích nebo hotelech, kde by zpříjemňoval prostředí a komunikoval s lidmi. Pokud Honzu na některém z příštích veletrhů Maker Faire potkáte, určitě se nebojte a zajděte jej a robota InMoov pozdravit.
Nevěř všemu, co najdeš na internetu!
Co návod neříká o 3D tisku a servomotorech
Mohlo by se zdát, že práce na robotovi je především legrace, jenže ve skutečnosti je to pořádná fuška. Ne všechno totiž jde podle oficiálního návodu a člověk často musí projevit daleko větší míru vlastní vynalézavosti, než když třeba staví modely LEGO.
„Na začátku jsem narazil na problém s doporučenými servomotory. Byly příliš slabé a robot nedokázal udržet ani vlastní ruce. Šlo pro mě o důležitou zkušenost, že u takto komplexního projektu se nestačí držet jen doporučení na internetu, ale je potřeba hledat vlastní cesty a přemýlet nad konstrukcí i volbou komponent. Dnes mě nejvíc motivuje zpětná vazba od lidí. Když vidím, že je robot baví, je to pro mě největší důvod ho dál vylepšovat a zkoušet nové nápady,“ dodává nadšeně Honza Toman.
Mapa robotů InMoov
Kolik jich je v Česku a ve světě?
Celý projekt InMoov existuje již od roku 2011, kdy francouzský designér a sochař Gael Langevin začal s vývojem. První plány humanoidního robota v životní velikosti, kterého si může kdokoliv vytisknout na 3D tiskárně s prostorem alespoň 12 x 12 x 12 centimetrů, byly publikovány v lednu 2012.
Na oficiální mapě dostupné na webu InMoov.fr je možné prohlédnout si, kde všude další „kolegové“ z řady InMoov bydlí. Jsou jich po celém světě stovky, zhruba desítku jich najdeme i v Česku. Například u studentů Střední školy – Podorlického vzdělávacího centra v Dobrušce.
