Jeden za všechny, všichni za jednoho:
Skutečný d’Artagnan a překvapivý nález v Maastrichtu
Postava d’Artagnana, známá díky legendárním příběhům o třech mušketýrech, měla svůj předobraz v reálné historické osobě. Byl jí hrabě Charles de Batz de Castelmore, který sloužil ve službách francouzských králů Ludvíka XIII. a Ludvíka XIV. Místo jeho posledního odpočinku však bylo po staletí obestřeno tajemstvím – až doteď.
V nejstarším nizozemském městě Maastrichtu byla při opravách kostela objevena kostra. Podle archeologů je pravděpodobné, že patřila právě slavnému d’Artagnanovi. Charles de Batz de Castelmore totiž padl během obléhání Maastrichtu v roce 1673. Protože boj o město dále pokračoval, někteří historici předpokládali, že jeho tělo nemohlo být převezeno zpět do domoviny.
Chybějící důkazy a nečekané indicie v kostele
Kostel ležící v tehdejší vesnici a dnešní městské části Wolder, poblíž kterého měla svůj tábor francouzská armáda, se tak jevil jako možné místo posledního odpočinku. Více než 350 let však chyběl jakýkoliv důkaz, protože místní farní matrika, do které byli zapisováni vysocí důstojníci, kteří zemřeli při snaze o dobytí města, se během následujících válek ztratila.
Přelom nastal letos v únoru v podstatě náhodou. V kostele se nejprve propadla část podlahy a během nezbytné rekonstrukce byl v hlavní lodi nalezen hrob. V něm se kromě kostry nacházela francouzská mince ze 17. století, a především kulka vystřelená z muškety, o které se v souvislosti s úmrtím d’Artagnana zmiňují historické záznamy.
O tom, že šlo o důležitého člověka, také svědčí, že jeho ostatky ležely v místě oltáře. Přímo pod ním byli tehdy pohřbíváni jen králové či nejvýznamnější osobnosti.
Ověření původu pomocí DNA a Dumasův román Tři mušketýři
Z kostela byly ostatky převezeny do archeologického ústavu v nizozemském městě Deventer. Tam nyní zkoumají, zda se jednalo o muže nebo ženu a kolik let bylo dané osobě v době smrti. Aby vědci získali nepopiratelný důkaz, byl z kostry také odebrán vzorek DNA. Ten v současnosti analyzuje specializovaná laboratoř v Mnichově a genetickou informaci porovnává s dnes žijícími potomky d'Artagnanových sourozenců. Na definitivní výsledky si ale ještě chvíli počkáme.
V 19. století inspiroval osud šlechtice Charlese de Batz de Castelmore spisovatele Alexandra Dumase při vymýšlení hlavních postav románu Tři mušketýři. V něm se kromě původního tria mušketýrů Aramise, Athose a Porthose objevuje ještě čtvrtý d’Artagnan. Životní příhody mušketýrů se od té doby staly velice populárními a dočkaly se mnoha filmových i divadelních zpracování.
Slavný d'Artagnan:
Velitel královy elitní jednotky
Mušketýry bychom dnes mohli označit jako specializovaný vojenský útvar, který byl přímo podřízen králi. Sloužil jako jeho osobní stráž, kdykoliv opustil bezpečí svého paláce. V 17. století se jednalo o nejvyšší oddíl francouzské armády, který byl složený výlučně z mužů se šlechtickým původem. Zajímavostí je, že přestože byla tato práce považována za velmi prestižní, mušketýři pobírali spíše nízký plat.
Slavný d'Artagnan se stal jejich kapitánem, loajálním poddaným a jakýmsi tajným agentem krále Ludvíka XIV., který se významně zapsal do historie Francie i celé Evropy.
Kdo byli mušketýři?
Šermíři, nebo střelci s mušketou?
Mušketýři původně dostali své jméno podle muškety, tehdejší moderní pušky. Jenže ta byla pomalá na nabíjení a v boji zblízka nepraktická, takže když došlo na souboj tváří v tvář, přišla ke slovu dýka či kord – lehký meč pro rychlý šerm.
Mušketýři tak byli vlastně univerzální bojovníci. Uměli střílet na dálku i šermovat na krátko, což z nich dělalo obávané protivníky. A právě jako zdatní šermíři jsou v románech či filmech znázorněni nejčastěji.
