Jedenáctiletá samice gibona siamanga (Symphalangus syndactylus) byla doporučena Evropským chovným programem (EEP) jako vhodná partnerka k olomouckému přibližně stejně starému samci. Po několikatýdenní karanténě v Zoo Olomouc se oba giboni setkali přímo v Pavilonu opic.
„Prozatím se obě zvířata snášejí dobře a od prvního dne spolu ve výběhu „zpívají“. Ještě nějaký čas potrvá, než se náklonnost jednoho ke druhému prohloubí,“ uvádí zooložka Ing. Jitka Vokurková.
První siamangové přišli do olomoucké zahrady v roce 1993. Rok poté se zoo podařilo získat chovný pár, který pocházel z volné přírody přímo z oblasti svého výskytu v Indonésii. Od té doby se v zahradě narodilo celkem sedm mláďat. Jedním z nich byl i samec, který bude tvořit s nově příchozí samicí pár.
Siamangové jsou pralesní zpěváci
Siamangové obou pohlaví mají pod krkem rezonanční vak, který nafukují až do velikosti vlastní hlavy. S jeho pomocí zesilují své hlasové projevy – „zpívají“ díky tomu nejhlasitěji ze všech gibonů. Nejčastěji se ozývají brzy ráno hned při rozednění. Označují si tak svá teritoria a jejich hlas bývá slyšitelný až do vzdálenosti 1,5 km.
Tyto opice se pohybují velmi elegantním způsobem v závěsu za ruce, který označujeme jako brachiace. Pomáhají jim přitom dva srostlé prsty, které z jejich rukou tvoří jakýsi hák. Jediným zhoupnutím pak dokážou překonat vzdálenost až 8 m. Živí se především listy, ovocem, ptačími vejci a drobnými obratlovci.
Samice rodí každé 2 - 3 roky mládě, které celé dva roky kojí. Siamangové jsou v Červeném seznamu vedeni jako druh ohrožený vyhynutím, ohrožuje je především ztráta a degradace životního prostředí.
