Jednou se člověk vydá na Mars. Vstoupí na „rudou planetu„, kde kdysi byly podmínky k životu. Vědci o tom nepochybují, a proto na průzkum vysílají už desítky let robotické sondy. Vrakoviště na nekonečných kamenitých pláních postupně roste a zároveň se ztrácí.
Velké marsovské písečné bouře totiž postupně zahlazují stopy od kol roverů nebo „jámy“ po odebrání vzorků. Až budou lidé v budoucnosti sondy hledat, aby je třeba dali do muzea, budou potřebovat smeták a možná i lopatu.
První rover na Marsu
Vyprávět by o tom mohl Mark Whatney, který z prachu vykopal sondu Patfhfider a malý rover Sojourner, jejichž přístroje mu pomohly navázat spojení se Zemí. Řeč je o knize a filmu Marťan. Spisovatel Andy Weir si Sojourner nevybral náhodou. Šlo o první rover, který na povrchu Marsu v červenci 1997 měkce přistál. Sonda o velikosti mikrovlnné trouby pak zkoumala planetu do konce září toho samého roku.
Perseverance Mars Rover’s Mastcam-Z View of 'Van Zyl Overlook' (360 video audio) • Zdroj: Živě.cz
Propojit Sojourner s novou technikou, jako to udělal Mark, by nešlo, protože mu chybí porty. V roce 2035, ve kterém se příběh odehrává, nejspíše ani nebude pohřben pod tak velkým nánosem marsovského prachu. Je to však dobrá připomínka jednoho z největších potížistů na rudé planetě.
Spirit a Opportunity v prachu rudé planety
Prachové nebo spíše písečné bouře na Marsu mohou pořádně zaprášit solární panely. A to je konec sondy. Anebo ne? V případě roverů Spirit a Opportunity ty samé bouře dokázaly panely občas pročistit. V dubnu 2009 se energetický výkon roveru Spirit díky větrnému očištění panelů v průběhu několika dnů zvýšil z 223 watthodin na 372 watthodin.
Také díky tomu rovery vydržely déle, než se čekalo. Na Marsu přistály v lednu 2004. Spirit fungoval do března 2010 a Opportunity dokonce do června 2018. Na povrchu ujel 45 kilometrů, což je nejvíce ze všech roverů na Marsu i Měsíci dohromady.
V současnosti na Marsu pracují hned tři rovery. Čínský Ču-žung je podobný Spiritu a Opportunity a dva větší americké rovery Curiosity a Perseverance už prach neřeší. Mají radioaktivní zdroj energie.
Mars dobyl Viking
Dobývání Marsu začalo dlouho před Sojournerem. Prvním roverem, který „dosáhl“ Marsu, byl sovětský Mars 2 v roce 1971. Do planety narazil. Jeho kolega Mars 3 o pár dní později dokázal přistát, ale po pár sekundách se odmlčel.
Na první funkční rover jsme si tak museli počkat až do zmíněného roku 1997. Kromě roverů, které se pohybují po povrchu, přistávají na Marsu také statické sondy. V červenci 1976 přistála na povrchu sonda Viking 1, kterou v září téhož roku následovalo dvojče Viking 2. Obě měly hledat stopy života a zkoumat okolí.
InSight se loučí
Statické sondy přistávají na Marsu i v současné době. V květnu 2008 přistála nedaleko severního pólu sonda Phoenix, která do konce roku mimo jiné zkoumala podpovrchové vrstvy a hledala stopy vody. V listopadu 2018 přistála na Marsu sonda InSight. Jeden ze dvou experimentů byl neúspěšný. Vědci špatně odhadli vlastnosti marsovské „půdy“ a nepodařilo se jim dostat krtka se senzory pro měření teploty do požadované hloubky.
Přistání sondy InSight na Marsu • Zdroj: Živě.cz
Druhý přístroj ale slavil úspěch. Seismometr SEIS naměřil přes 1000 marsotřesení, díky kterým mohou vědci studovat vnitřní stavbu planety. Sonda na konci letošního roku pomalu ukončí provoz. Její solární panely jsou už značně zaprášené a neposkytují dostatek energie. Na rozdíl od Spiritu a Opportunity marsovský vítr nepomohl. Sonda přesto dokázala pracovat dvakrát déle, než se čekalo.
Přistání je noční můra
Přistát na Marsu není vůbec snadné. Dokonce je to snad nejhorší objekt mimo Zemi. Mars má atmosféru, která sondu částečně zbrzdí. Je ale hodně řídká, takže brzdící efekt je mnohem menší, a navíc musíte instalovat tepelný štít.
Přistání Perseverance na Marsu • Zdroj: NASA
Jakmile se sonda dostane hlouběji do atmosféry, může využít padák nebo spíše systém padáků. Brzdí se ale z velké rychlosti a atmosféra je tak řídká, že padák musí být velký a hmotnost nákladu má své limity.
Největší marsovský padák (35 metrů na průměr) byl plánován pro sondu, která měla na povrch dostat evropský rover. Kvůli válečné agresi Ruska na Ukrajině byl však rusko-evropský projekt zrušen a Evropa hledá novou přistávací platformu.
Ať to není hromada šrotu
Padák sondu zbrzdí, ale pokud nechcete mít ze sondy hromadu šrotu, potřebujete brzdit ještě více. Pomoci mohou motory, které ale potřebují palivo a to je další hmotnost navíc.
V případě roveru pak potřebujete nějakou další platformu, která bude motory disponovat, postará se o měkké přistání a z níž rover sjede na povrch. U menších roverů inženýři využili airbagy. Nafoukly se okolo sondy, ta dopadla jako do peřin a pak si trochu poskákala po povrchu. Velké rovery Curiosity a Persevarence byly na povrch spuštěny z plošiny s motory.
Staré železo na rudé planetě
Počítejte s námi: Horní kryt, tepelný štít, plošina pro vysazení. To vše jsou další vraky, které na rudé planetě necháváme. A to není vše. Některé sondy nepřežily tzv. 7 minut hrůzy, jak lidé z NASA označují přistání na Marsu od vstupu do atmosféry.
Z těch novějších jmenujme britský modul Beagle v roce 2003, který byl součástí sondy Mars Express pro průzkum Marsu z oběžné dráhy. V roce 2016 pak havarovala evropská sonda Schiaparelli. Toho starého železa určitě ještě přibude.
Přistávací SHIELD
NASA nyní začala testovat další způsob přistání. Jmenuje se SHIELD a jedná se v podstatě o kužel pod sondou, který je vyroben tak, aby se při přistání nebo spíše dopadu postupně zhroutil a tím pohltil energii.
Testy na Zemi jsou zatím skutečně „zatěžkávací“. Vědci spustili maketu z výšky 27 metrů a dopadová rychlost byla 177 km/h. Řešení se hodí pro menší sondy nebo přistávací moduly s malými rovery.
Kde najdeme rovery na Marsu:
Jak to vidí UI Jasper
Poprosili jsme umělou inteligenci Jasper, aby nám ukázala, jak by si představila „vrakoviště na Marsu s vědeckými rovery a elektronikou rozházenou po zemi” - a takhle to dopadlo!
