Letošní 18. květen je v historii českého rozhlasového vysílání památným dnem. Přesně před 100 lety se v 20:15 z jediného rozhlasového přijímače v pražském kině Sanssouci ozvalo: „Haló, haló! Zde radiostanice O.K.P. Kbely u Prahy, prozatímní vysílací stanice Radiojournalu, který vysílá zprávy a program.“
Tehdejší Československo se tak stalo po Británii druhou zemí, v níž začalo pravidelně vysílat rádio. Jak se aktéři prvního rozhlasového vysílání nemohli vtěsnat do obslužného domečku vysílače, museli si vypůjčit od skautů stan, jímž během přenosu cloumal vichr, do programu štěkal pes, který se k nim prolezl schovat před deštěm.
Svědkové rozhlasové alchymie
Princip zná každý radioamatér. Akustický signál je potřeba převést na elektrický, respektive elektromagnetický, a pak zase zpátky. Pro rozhlasové vysílání se hodily vlny dlouhé (frekvenční pásmo 30kHz–300kHz) a střední (300kHz–3MHz), protože se dobře šířily na velké vzdálenosti.
K pokrytí širokého území spolehlivým signálem se stavěly vysoké vysílače – dvojice stožárů vysílače Liblice B má výšku 355 metrů a je to nejvyšší stavba v České republice. Jeho předchůdce – vysílač Liblice A – byl v době svého spuštění v roce 1931 nejvýkonnějším vysílačem v Evropě.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
